Já a příroda

11. února 2015 v 21:17 | TK |  Postřehy, úvahy


Můj vztah k přírodě se neustále mění. Když jsme s manželem navštívili památný Oldřichův dub v Peruci, přistoupila jsem ke stromu a objala ho. "Bereš si z něj sílu"?, zeptal se manžel. "Ne, já mu ji dávám".


Léta jsem těžko nesla kácení lesů, devastaci přírody a krajiny, vyasfaltované polní cesty vedoucí nikam, obzvlášť vhodné pro vyvážení pytlů s odpadem, starých kanapí a lednic. A v sousedství okresky, samý výtluk. Vesnický hřbitov s kostelíkem na kopci, půvabný ostrůvek v krajině, dostal sousedy - jako houby po dešti tu vyrostlo podnikatelské baroko. Vyběhneš na starou známou skálu a místo zvlněné krajiny s ostrůvky remízků - paneláky hozené do krajiny, kol do kola

jen domy, domy, domy. Ten úžasný biotop u potoka, kam jsem chodila na přesličku, zmizel. Obec se tu pokouší o anglický trávník. Vznikl tu kočkopes. Ani město, ani ves. O pár kilometrů dál, u dálnice na Karlovy Vary rostou na té nejúrodnější půdě sklady, nově se rodí Amazon. Z mé oblíbené dálničky, po které se tak pohodově jezdí, bude brzy tankodrom, samý kamion. Rakovnický potok, se po každém větším dešti, zbarví do hněda splavovanou půdou. Eroze půdy? Odvodňovací stružka na obecní polní cestě? Starosty zajímá zámková dlažba.

Měla jsem pocit, že musím něco udělat, že musím pomoci přírodě, že musím přispět k rovnováze a tak jsem si pořídila pozemek a včely. Kolem pozemku jsem začala vysazovat medonosné a pylodárné stromy a keře, keříky s různými bobulemi pro ptáky, nezapomínala jsem na úkryty pro drobné živočichy…


A jak jsem se tak od časného rána až do tmy plahočila na svém pozemku, došla mi pošetilost toho všeho. Matička Zem, nepotřebuje mou ochranu. Až pohár přeteče, zatřese a …. Za sto let nikdo nepozná, že tu byla nějaká "civilizace". Měla bych být smutná, ale nejsem. Zasloužíme si něco jiného?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama