Jak jsem začínala

10. února 2015 v 19:30 | TK |  Jak jsem začínala, aneb co je nového
Svůj pozemek jsem koupila na jaře roku 2008. Měl výhodnou polohu, asi padesát kilometrů od mého bydliště. Hektar louky, hektar pole, kousek lesa. V údolí Rakovnický potok, nedaleko potůček u sedmi vodopádů, nádherný pohled do údolí, jen roztáhnout křídla. A můj sen: vytvořit minisvět přátelský k lidem, rostlinám i živočichům. Téměř současně jsem onemocněla a realizaci svých vizí jsem musela na rok odložit.



Naše vzájemné poznávání začalo na jaře 2009. Do mazdičky jsem naložila kolečko, kosu a hrábě a jelo se. Toho roku jsem si pořídila troje včeličky: vždyť včel je tak málo a do přírody patří. Nejprve jsem vysbírala všechen nepořádek, který ukrývaly okolní trnky a křoviny. Tento první rok jsem louku sekala kosou a trávu svážela kolečkem na kompost. Živý plot, který jsem prvním rokem vysázela kolem cesty, rozjezdily traktory a auta.

Na jaře roku 2010 jsem pozemek nechala oplotit lesnickou oplocenou, aby na podzim chránila nově zasazené keříky. Toho roku vznikl první včelí záhonek. Co je to včelí záhonek? Je to záhonek hojně navštěvovaný včeličkami, čmeláky, motýly a ostatním hmyzem. Rostou zde bylinky a květiny kvetoucí v pozdním létě. Poskytuje včeličkám dostatek nektaru a pylu v době, kdy toho v přírodě kvete již málo nebo nic.

Toho roku jsem zakoupila maringotku a začala zůstávat přes noc. Přibyla studna s větrným čerpadlem, dvě tisícilitrové nádoby na vodu, terénní auto a minitraktůrek Iseki.

Postupně jsem zasadila švestky, jabloně, hrušky, třešně, angrešty, rybízy, ořechy, dva jedlé kaštany, lísky, josty, rakytníky, kustovnice, několik druhů zimolezu kamčatského, arónie….

Stromy, keře a rostlinky to na pozemku nemají lehké. Těžko se jim zakořeňuje v zhutnělé, jílovité půdě. Situaci navíc zkomplikovala dvě po sobě jdoucí extrémně suchá léta. V průměru pět let se stromky a keře rozhodují, zda budou dál bojovat o svoji existenci či zda to vzdají. Mnoho stromků a keřů uhynulo, vytrvaly jen ty nejhouževnatější a nejodolnější. Ty pak poskytují nejchutnější a nejcennější plody.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 valin valin | E-mail | Web | 19. února 2015 v 20:05 | Reagovat

A tos všechno úplně sama? Včelařství provozují většinou muži, co já tak znám. Tak to opravdu obdivuji...

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | 22. února 2015 v 15:24 | Reagovat

Čau Valin, teprve teď jsem si všimla tvého komentáře, jako začátečník teprve zjišťuji co a jak. Vlastně vůbec netuším, jak se ty stránky budují. Je to přesně tak, jak píšu. Kdybych tušila, jaká fuška je včelaření, možná jsem se do toho vůbec nepustila. Právě řečené je projev zoufalství, když ve 30 stupních stojíš skloněná nad úlem a do očí ti teče pot. Ale to není pravda, včely a motýli přinášejí na pozemek spoustu života a to mě těší. Pozemek buduji sama. Snem mého manžela pozemek není a myslím, že nemůžeme po lidech chtít  aby snili naše sny. Musí mít vlastní.

3 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 22:38 | Reagovat

Maringotka je luxus. Já když jsem koupil pozemek na rekreaci, tak jsem začínal s karavanem 3,5 x 1.8 metru.

4 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 9:33 | Reagovat

Jo, to místo jsem si na první pohled zamilovala, ale nesmí se tam stavět. Maringotka je jediná možnost. V létě horko, v zimě po hodině vstávat a přikládat, ale stojí mi to za to. Prostě odpočinek od civilizacéééé. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama