Málem jsem vyhořela, aneb Bůh mě miluje 2

16. dubna 2015 v 17:53 | TK |  Jak jsem začínala, aneb co je nového


Tak jsem málem vyhořela. Na pozemku bylo po zimě práce nad hlavu a tak jsem celé dva dny jen pracovala a na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Večer, když jsem se vrátila do maringotky,

jsem byla tak unavená, že jsem se jen umyla, padla a spala. Třetího dne jsem se rozhodla, že si k obědu uvařím svoji oblíbenou luštěninovou polévku z Country Life. Na olej se hodí česnek, cibule, kari a ta směs (předem namočená), uvaří se hodně hustá polévka, aby v ní stála lžíce, zakvedlá se vajíčkem a rychlé, zdravé a vydatné jídlo je tu.

Měla jsem právě zrekonstruovaný vařič na PB. To si koupíte za skoro dva tácy PB vařič s dvojplotnou. Za čtyři roky je to hnus. To co jste považovali za smalt je barva a po čtyřech letech se na to nedá dívat. Manžel vařič obrousil a znovu natřel. Vypadal docela k světu, jen ten oheň hořel trochu divně…. Vědoma si této anomálie, dlouho jsem plamének pod polévkou štelovala, aby polévka jen tak lehce probublávala a nepřekypěla a šla jsem pracovat, tedy zastřihovat izop na záhon před maringotkou.

Cosi mi našeptávalo, jdi se podívat co polévka, ale rozum se hádal. Jen pracuj. Oheň je malý, jen to pobublává. Rozhodně to nespálíš. Času dost. A tak se ti dva, intuice a rozum dohadovali a já stříhala a stříhala. Najednou rána. Co to?, pomyslím si. Žádná rána se neměla konat. Otočím se a vidím, jak za oknem maringotky šlehá plamen. Prásknu s nůžkami, vyběhnu schody, strhnu froté bavlněný ručník a už jsem u vařiče. Teď už to asi přesně nepopíšu. Na židli, vedle vařiče hořel můj pracovní svetr a také z poškozené přívodní hadice, asi 10 cm od vařiče, šlehal asi půlmetrový plamen. Vypnu přívod. Zkouším oheň udusat ručníkem, marně. Strhnu svetr na zem, dupu po něm, také marně. Nesu ho ven, hořící kousky opadávají a nechávají na podlaze jakési přiškvařené doutnající stopy. Rychle se vracím. To už hoří mohutným plamenem plastové židle. Popadnu je a šup s nimi ven. Ručník nepomáhá, vezmu desetilitrový kanystr vody, půlku vyliju na židle a plamen mizí. Běžím znovu do maringotky, abych se ujistila, že už nic nehoří. Vracím se ven. Co to, jednou uhašené židle znovu vzplály. Chrstnu na ně dalších pět litrů a oheň mizí, aby za okamžik znovu vzplál. Dalších pět litrů a je konečně pokoj.

Když to zrekapituluji. Shořely 3 židle, svetr, který jsem neměla ráda, ale měl velké kapsy a ty se vždy hodí. Ohořel bok vařiče a také plastový stůl, na kterém vařič stojí. Ten stůl jsme si přivezli před nějakými 27 léty, z tenkrát, ještě západního Berlína. Být to, to šmejdstvo, co se prodává tady v ČR, vzplál by jako pochodeň a z maringotky bych ho rozhodně nevyvlekla a ta by shořela sakum prásk. Podprdelník s bavlněným potahem, který byl na židli zůstal nedotčen, jen brožura, na kterou padl kus hořícího svetru, začala doutnat, ale i ta přežila. Ohořela komoda z Ikey, trochu se očoudily odborné knihy, které na ní bydlí. Zkrátka, zase jsem měla jednou kliku. S očima k nebesům: děkuji, děkuji, děkuji.







Dopadlo to celkem dobře, ne? Stačily 2 vteřiny a bylo to jinak<Smějící se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 17. dubna 2015 v 8:17 | Reagovat

No tos teda opravdu měla kejdu. Kdepak, intuice, když je, se má poslouchat bez rozumu. Zvlášť, když rozum jako bonus vyhodnotí, že to nedá až tak velkou námahu, jít mrknout na vařič. :-D  :-D
Ty máš na pozemku maringotku? To musí být docela žůžo, ne? :-D

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 17. dubna 2015 v 9:19 | Reagovat

Zajímavé je, že ač jsem opravdu hledala, nenašla jsem co způsobilo tu ráno, která mě přiměla se otočit.

Maringotka je nutnost. Nejdřív jsem jezdila padesát kilometrů na otočku, později jsem spala na karimatce hned vedle kosy a hrábí. Dnes už mám matraci. Zmáhám se. A pak že tu není blahobyt. :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

3 top13 top13 | Web | 18. dubna 2015 v 13:37 | Reagovat

Maringotka, priroda, hmmmm...skvele! Neco podobneho jsem si zazil nejaky cas take a podle mne nemuze byt nic krasnejsiho, at se dari!

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 20. dubna 2015 v 22:32 | Reagovat

Propan někdy dovede být potvora. Něco podobného jsem zažil, když mi chytlo auto poháněné plynem. Když jsem viděl, jak plameny olizují 80litrovou nádrž plnou propanu, tak mi moc dobře nebylo. Navíc mne docela děsilo, že kdyby ta nádrž bouchla, tak by lehnul popelem i přilehlý les, se všemi chatami a domky, které v tom lese byly.
Naštěstí se mi podařilo s nasazením vlastního zdraví ten oheň uhasit. Jen to trochu odnesly moje ruce, tak mě následujících čtrnáct dnů musela přítelkyně krmit, protože jsem těma bambulema nemohl nic uchopit. ;-)
Tak hlavně, že to u vás dobře dopadlo a nikomu se nic nestalo. I maringotka zůstala celá. Čert vem nějaké plastové židle a svetr. ;-)

5 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 9:30 | Reagovat

Dobrý příběh. Vidím, že jsi taky myslel víc na les a okolí, než na sebe. Jen tak pro zamyšlení, nespálil si se tou dobou někde ve svém životě, jak se říká?

Ty plastový židle a svetr. To je pro ty, kterým stejně jako mně nedošlo, že je to vlastně ropa a není se čemu divit. :-D  :-D :-D

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 10:07 | Reagovat

[5]: Spalování se v životě bývalo v minulosti doslova mým koníčkem. ;-)  :D
Nejvíc jsem však spaloval já sám sebe. Ostatně, i to auto se vlastně podařilo zapálit mně samotnému. ;-)  :D
Teď mne ještě napadá, jestli to nějak nesouvisí s heslem "Kdo chce zapalovat, musí sám hořet". :-D

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 10:24 | Reagovat

Právě jsem dočetla tvůj článek "Strojově oddělené životy" a přišla jsem se omluvit. Tobě o symbolech já nic vykládat nemusím. A vida, předběhl jsi mě. :D

8 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 0:41 | Reagovat

[7]: Nějak nerozumím tomu, za co se mi chceš omlouvat? O_O Vždyť jsi mi nic špatného neudělala. ;-)
Ale kdybys to s tou omluvou myslela vážně, tak mi můžeš poslat třeba sklenici medu.:-D
Ne, ale teď fakt vážně. Dá se ten tvůj med někde koupit? Sehnat dobrý poctivý med je fakt vzácnost a já med opravdu můžu.
Med se dá sice koupit na farmářských trzích, ale bůhví, co tam ti dobráci do toho cpou. Jednou jsem si takový med koupil a chutnal stejně jako falešný med z Lídlu. :-(

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 19:59 | Reagovat

Ráda, ale teď už žádný nemám. Včel a medu je málo, byl na dračku. Nechtěla jsem zklamat zákazníky a tak nezbylo ani na mně. Bude tak začátkem června. S koupí medu bych taky měla problém. Znám asi jednoho, no dva lidi, od kterých bych bez obav koupila. Teď jsem se rozepsala proč, ale asi se to nehodí a tak jsem to smazala. :-D  :-D

10 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 12:34 | Reagovat

[9]: To je škoda, že jsi to smazala. Mohl jsem se jako laik dozvědět, čeho se mám při koupi medu vyvarovat.
Ale já si nedělám iluze o poctivosti, či spíš nepoctivosti zlatých českých ručiček a českých hlaviček. Jak jde totiž vymyslet nějaká lumpárna, tak ji Čech vymyslí. V tom jsme opravdu kabrňáci. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama