Vichřice, aneb Bůh mě miluje 3

6. dubna 2015 v 22:42 | Tk |  Jak jsem začínala, aneb co je nového






Když jsem vybírala místo pro maringotku, chtěla jsem, aby pokud možno nerušila okolní krajinu. Umístila jsem ji do dolíku na okraj lesa. Kdykoli je větší vítr, bojím se pádu stromů. Když mi po poslední vichřici zavolal soused, že mi na pozemek padl ten velký smrk a vzal s sebou další tři, nemohla jsem ani věřit tomu, že by se stromy trefily mezi maringotku a úly a nic z toho nepoškodily. Hned jsem se na místo rozjela. Průšvih, ale nemohlo to dopadnout lépe.

Odnesl to můj milovaný dub, zlomila se mu větev. Tedy on není úplně můj, je adoptovaný, jako veškerá okolní krajina. Jeřáb garantia, který jsem dva dny před vichřicí vystříhala z objetí bezinek, přišel o tři větve, ale přežije, stejně jako keřík zimolezu kamčatského.

Kolik dní bude trvat likvidace té spouště si netroufám odhadnout. Jedno vím, čeho se bojím, to se stane. Musím si dát pozor. Viz Pán Bůh mě miluje 1 a 2. Dosud nesepsáno.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 9. dubna 2015 v 18:31 | Reagovat

No, to je teda spoušť, ale naštěstí to ještě dobře dopadlo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama