Pane Bože, já nemusím mít vždycky pravdu, aneb Skoropražanda má ovce

8. července 2015 v 22:44 | TK |  Ovečky
Již asi měsíc má Včelí ráj nové obyvatele. Pořídila jsem si ovečky. Přípravy byly mohutné. Koupila jsem elektrický ohradník a poprosila manžela, aby mi ho pomohl nainstalovat. Sama jsem si fakt netroufla.



"Do rohu máme dát kůl, je koupený", pípla jsem. "Zbytečné", odvětil manžel. "Ale pan Sedlák, říkal,....." Brzy se ukázalo, že mě pan Sedlák nechtěl natáhnout, že své věci rozumí a do rohu jsme dodatečně přitloukli kůl.

S obavami jsem sledovala již vzrostlou trávu. "Ta tráva bude asi dělat problémy", osmělila jsem se. "To je dobré", ujistil mě manžel.

Ohradník jsme postavili docela rychle a já jsem chtěla ještě zapojit elektřinu a vyzkoušet zda to skutečně funguje. Manžel usoudil, že je to zbytečné. Stačí to, až přivezeme ovce. "Radši bych měla jistotu," řekla jsem opatrně a jaksi zbytečně.

Ovce jsem přivezla ve svém Doblíčku. Otevřela jsem zadní dveře, aby měly ovečky čerstvý vzduch a čekala na manžela až přijede, aby je z auta vyložil. Na to fakt páru nemám. Vyndal první, druhou, třetí. Ležely, ani se nehýbaly i když už měly volné nohy. Taková přeprava je pro zvíře prostě velký stres. Čtvrtá ovečka nás překvapila. Sotva jí manžel uvolnil nohy, vyskočila a uháněla pryč, až se jí za kopýtkama prášilo, narazila do ohradníku a protože v něm ještě nebyla zapojená elektřina, překonala jej a zmizela v nenávratnu.

Konečně došlo na zapojení elektrického proudu. Ale, co to? Ohradník nefunguje. "To ta vysoká tráva", pravil soused, který se přibelhal o berlích se zbrusu novou sádrou na noze. Sádra nesádra, tuhle švandu si nemohl nechat ujít.

A tak začla akce sekání trávy pod ohradníkem, přesněji řečeno pod ovčí sítí. Manžel sekal křovinořezem, já nadzvedávala síť a modlila se, aby jí nepřesekl. "Proč bych jí přesekával"?, oponoval mi manžel. Moc mě neuklidnil. Když mi přijel poprvé pomoct, posekal stromečky za šest tisíc. Tedy za šest tisíc pořizovací ceny. Nepočítám skutečnost, že se jim podařilo v jílovité půdě a věčném suchu uchytit a přežít tři první roky. Měli téměř stoprocentně vyhráno. Postupem času na jeho kontě přibyl sud na vodu, dvě konve, nespočet kýblů a další keříčky. Jen bláznivá ženská může po chlapovi chtít aby sekal a koukal. Tedy, to nejsou moje slova.

Tentokrát se zadařilo, ohradník zůstal celý, dokonce se ho podařilo i zapojit. Jen jsme pořád nevěděli, zda utekla ovce nebo beránek, protože ovečky byly nedůvěřivé a nedovolily nám, abychom se k nim přiblížili.

Už zbývá jen domeček pro ovce, taková ta stříška ve tvaru písmene A. "Dívala jsem se na internetu, je to tam tak a tak", osmělila jsem se s radou. "My to uděláme jinak", řekl manžel. "Bude to lehké, aby se to dalo přenášet". Lehké, to se mi líbilo. Silou nedisponuji. "Prkna budou po padesáti centimetrech a natlučem na to térák". "No, a co když ho prorazí?" zapochybovala jsem. "Proč by to prorážely"? nechápal mé obavy manžel. Térák mě přišel na šest stovek a byl to fakt papír. Moc důvěry ve mně nevzbudil, ale domeček byl tady, dokonce jsme ho společnými silami dopravili na místo a ovce se pod ním uvelebily.

Manžel odjel. Do třech dnů se domeček trochu rozjel, a térák byl malinko potrhaný. Pak jsem musela odjet i já, abych se spoluzúčasnila hlídání vnučky.

Po návratu vedla má cesta jako vždy ke včelám, ale očima jsem hledala ovečky. Nikde nebyly, ani domeček nebyl vidět. S obavami jsem se za nimi rozběhla. Domeček byl rozpláclý na zemi a z pod něj vykukoval chomáč ovčí srsti. Dloubla jsem do něj a.... nic. Zabrala jsem a nazdvihla domeček, osvobozené ovce vyskočily a pelášily se napít.

"Pane Bože, já nemusím mít vždycky pravdu, ba co víc, já nechci mít vždycky pravdu, já se budu ráda mýlit", chtělo se mi plakat a křičet.
.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 valin valin | Web | 13. července 2015 v 8:46 | Reagovat

Tyhle zkušenosti přináší soužití s mužem, vím o čem píšu a co zaběhnutá ovečka, našlas ji? :-(

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 13. července 2015 v 20:53 | Reagovat

[1]:No jo, trochu to připomíná tvého "manžela na baterky". Těšilo by mně, kdyby někde existoval nějaký jiný exemplář.Ovečka se nenašla, nebyla u mně zvyklá a nevěděla kam se po panickém útěku vrátit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama