Chvála ruční práce

8. září 2015 v 21:12 | TK |  Povídání o medu a včelách




Med pastuji ručně. Když jsem jednou svěřila tuto činnost manželovi, protože jsem musela dohlížet na senoseč, použil vrtačku a stěžoval si, že to nemohl

utáhnout. Ruční pastování je dřina, většinou se mi zaklapne prst a nemohu ho narovnat. Léčí se to bolestivou injekcí do dlaně za Kč 70. Třetí injekce se nějak nevyvedla. V ruce cosi ruplo a úleva žádná. Od té doby používám vlastní "léčbu". Kdykoli mám práci, která vyžaduje pevné sevření prstů (pastování, celodenní trhání plevele…) dám si večer před spaním ruku pod zadek, klouby nahoru a pěkně si ji rovnám. Lékaři se asi chytají za hlavu, ale funguje to.

Když mluvím o ruční práci, vzpomenu si vždy na svoji babičku. Pekla úžasnou "šupanou" buchtu. Do kameninového hrnce rozklepla vejce, sedla si na židli, kameňák sevřela stehny a tři čtvrtě hodiny bušila pérem do těch vajec. Když se šupání blížilo ke konci, směla jsem si vzít kávovou lžičku a ujídat. Takovou dobrotu neušleháte ani tím nejdražším a nejlepším šlehačem. Obsahuje totiž jednu ingredienci, kterou vám žádná, ani ta sebelepší mašina nedodá - lásku. A na tři čtvrtě hodiny šupání potřebujete ne moře, ale oceán lásky.

Do krámu ke mně chodila jedna žena těžce zkoušená osudem. Manžel od ní odešel a nechal ji samotnou se dvěma dětmi, přišla o práci a s obtížemi se protloukala životem. Udělala si masérský kurz a nechala se zaměstnat jako masérka. Vždycky, když přišla, strašně spílala těm prachatým babám a dědkům, kteří nevědí roupama co dělat, válejí se na masérském stole a ona jim odevzdává svoji sílu. Když odcházela, bylo mi z těch energií slabo i když jsem jejímu zoufalství rozuměla. Svým klientům moc nepomohla, spíš uškodila.

Když míchám med, používám modlitbu a s vděčností v srdci děkuji svým včeličkám, zemi, slunci a měsíci, všem rostlinám, zvířatům a lidem, kteří se podíleli na vzniku tohoto lahodného pokrmu, který je zároveň i lékem.

Ujeté, myslíte. Ani trochu. Svoji myšlenkou můžete ovlivnit výsledek své práce a to ve smyslu pozitivním i negativním.














 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 helena-b helena-b | Web | 11. září 2015 v 16:18 | Reagovat

Chvála ruční práce. Souhlasím, jenže v některých případech je mi zase líto toho času, který by mohl být využitý jinak. Nemám ráda spěch i když jsem se musela ještě před pár lety pořádně otáčet (rodina, zaměstnání, daleké dojíždění do zaměstnání). Já ale budu chválit lidi, kteří mají co do činění se včeličkami. Pár jich znám osobně a moc si jich vážím. Stejně tak i včeliček a všech těch "pokladů" které nám dávají. ;-) ;-)  :-)
S tím rovnáním ruky to vyzkouším, ale s artrózou už nic nenadělám... :-)

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 13. září 2015 v 7:29 | Reagovat

S tím otáčením máš naprostou pravdu. Nedá se, když od vaření běžíš vytřídit prádlo, nandat do pračky, zkontrolovat úkoly, vyndat prádlo z pračky, "zpohlavkovat" děti, že nemají ještě připravenou tašku, pověsit prádlo, vycídit umývadlo......, ale každý věk má svoje. :-) Jsou chvíle, kdy se dá a nebo, kdy to stojí za to, třeba to míchání medu, sběr bylin i to vaření...., ale nesmí se tom dřít, dělat to lehce, když to jde, netrápit se, když to okolnosti nedovolí.
Pokud jde o zdraví, existuje sousta rad, některé i hodně dobré, ale úplně nejlepší je nevěnovat "bolístkám" pozornost a soustředit se na to co mně těší, pardon, tak to dělám já. :-D

3 valin valin | Web | 15. září 2015 v 7:31 | Reagovat

Zrovna dnes jsem dostala podobnou afirmaci: "Zatímco konáte činy, věnujte pozornost záměru, s nímž je vykonáváte. Stejnou věc můžete vykonat s různým záměrem a výsledek bude podle záměru různý."
To teda sedí... ;-)

4 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 18. září 2015 v 17:32 | Reagovat

To jsi řekla krásně dvěma větami. Já potřebovala stránku. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama