Dnes není koho se ptát

30. října 2015 v 6:34 | Tk |  Postřehy, úvahy



Jako dívka jsem milovala "starý" a přitom nový židovský hřbitov s podivnou stavbou v maurském stylu, která snad bývala obřadní síní. Stávala jsem za

těžkými, černými, kovanými vraty a dívala se dovnitř. Čas od času se objevil starý pán s kárkou, otevřel vrata velkým klíčkem, vjel dovnitř, pečlivě za sebou zamknul a začal kosit trávu.

Jednoho dne jsem přelezla hřbitovní zeď. Byla jsem unesena tichem, které zde panovalo i bezstarostným zpěvem ptáků. Jako by civilizace se všemi svými zvuky a nesmyslným spěchem zůstala tam venku.

Začala jsem sem chodit pravidelně, procházela jsem se mezi náhrobky a vymýšlela si příběhy, nebo jsem sedala v heboučké zelené trávě a četla si nebo kreslila.

Hřbitov zůstával stále tichý a opuštěný. Zdálo se, že kromě mně a starého pána nikoho nezajímá. To se ovšem mělo změnit.

Přišel rok 89. Nejprve zmizela kovaná, těžká vrata. Potom cihla cihle mizela hřbitovní zeď, a s ní se někam ztrácely i náhrobní kameny a desky. Nakonec zůstalo jen několik šťastlivců, kteří se při pokusu o "přemístění " rozlomili na kusy. Leželi v hebounké trávě a sdělovali nebesům jména těch, kteří zde odpočívají.

Dnes mě mrzí, že jsem byla tak ostýchavá a neoslovila starého pána. Mohla jsem se dovědět mnoho zajímavého. Dnes není koho se ptát.

Včera jsem hřbitov navštívila po dvanácti letech. Židovská obec obnovila zeď, vstup chrání nová vrata. Vypadá jako ten z mého mládí a přece to není on. Tenhle se mnou nekomunikuje. Nezve mě dál. A já pořád umím lézt přes zeď……


Fotky jsou ze včerejška. Ty z roku 2003 nemohu najít.





 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 helena-b helena-b | Web | 10. listopadu 2015 v 20:19 | Reagovat

Líná huba, hotové neštěstí! :-D Nic ve zlém.Také jsme byla jako holka ostýchavá. Časem jsem se osmělila a nemám s tím problém. Často chodíme s kamarádkami po horách a tam není problém dát se do řeči s ostatními turisty nebo domorodci. Tu nám otevřou kapličku nebo kostelík a máme to i s výkladem. Židovské hřbitovy mne také lákají, mají svoje kouzlo. Stejně tak vyhledávám literaturu o osudech Židů.

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 27. listopadu 2015 v 8:39 | Reagovat

Taky už mi není čtrnáct a leccos se změnilo. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama