Neuhájím svůj kousek země

5. října 2015 v 9:37 | TK |  Jak jsem začínala, aneb co je nového
Došlo mi, že neuhájím svůj kousek země. K pozemku patří i 800 metrů lesa. Nechtěla jsem ho, ale byl součástí bloku pozemků, které jsem koupila a nakonec jsem tomu byla ráda. Byl to takový hustý nálet. Když se na jaře zazelenaly listnaté stromy, byla tam tma. Budu prořezávat a budu mít dříví do konce života, zaradovala jsem se. Kolem hranice mého lesa vedla uzounká pěšinka. Zasadila jsem podél pěšinky jabloň lesní a tři lípy pro nějakého řezbáře za sto nebo dvěstě let. Lipové dřevo vyrostlé v lese je prý pro řezbu ten nejlepší materiál. Stromečky jsem opatřila kůly, ochranou proti okusu a první rok je chodila zalévat. Ono v lese není dosazování úplně jednoduché. Konve s vodou jsem tahala až 200 merů do kopce.

Již po první zimě se mi zdál les nějak prořídlý. Každou zimu dřeva ubývalo. Tohle dříví nevystačí do konce života, bylo mi jasné. Dodala jsem si kuráž a požádala souseda, říkám mu dpracovně PMP, čti "po mně potopa", že mám 800 metrů lesa, že to není moc a chtěla bych si ho prořezat sama a požádala ho, ať na dřevo chodí jinam.

"Tak si ho hlídejte", uzemnil mě PMP s úsměvem.

Tu zimu si pořídil traktůrek a začal do lesa jezdit s ním. Už nepoužíval jen lesní cesty, jako když jezdil s autem a vozíkem, ale pustil se přímo do porostů. Pěšinka byla ovšem úzká a tak rozjel zasazené a tři roky piplané stromečky.

Všechny stromy v lese s průměrem kmenu 10-25 cm jsou vykácené. Zbyly jen břízy a osiky. To jsou krátkověké stromy a začínají odcházet jeden za druhým. Krátkověké, nebo také pionýrské stromny jsou listnáče, které jako první osídlí holou půdu nebo louku. Ke svému růstu potřebují světlo. Patří sem jíva, bříza, osika, jeřáb, líska... Každoročně shozeným listím a svým stínem připraví klima pro dlouhověké stromy, jako jsou duby, buky, habry a další.

Minulý rok došlo na mladé doubky a habry o průměru 5-8 cm, které vyrůstaly pod ochranou pionýrských stromů. PMP si je moc pochvaloval: "Rozměr přesně do sporáku, nakrájí se pilou a nemusí se štípat".

Bezmocně se dívám, jak mizí starý les i základ toho nového, dlouhověkého.

Aby to nebylo všechno, soused si loni pořídil kozičku a kozlíka a hned se přišel za vrata s přírůstkem do hospodářství pochlubit. Byli fakt roztomilí a nejpříjemnější na celé věci bylo, že jsem netušila, jakou pohromou se pro blízké okolí stanou.

Soused v zimě nepracuje, to práce nebývá a tak se věnuje plundrování lesa. Na jaře se nějaká ta práce, někdy i víc objeví a pak pracuje i dvanáct hodin denně a tak není na zvířata čas. Věčně hladové kozy se pasou v lese. Pastva v lese je z pochopitelných důvodů zakázána. Kozy holí listnaté stromky do výše, kam dosáhnou a věřte, že dosáhnou hóóódně vysoko, stoupnou si pěkně na zadní a mladý stromek nemá šanci. Často ho i vyvrátí. S chutí ožírají i semenáčky, nepohrdnou břečťanem, který sem někdo vyhodil ze záhrádky a kterému se tu daří a hrdině se pustí i do malých jehličnanů. A zase jeden les, který je řídší než ústa stoleté stařeny.

Pro úplnost je třeba dodat, že lufťáci, jejichž pozemky sousedí PMP na tom nejsou o nic lépe. Jejich zahrady pustoší pes, který tráví svůj život na řetězu a brzy ráno je puštěn, aby se proběhl. Teď se k němu přidaly i kozy, které se mezitím rozmnožily na tři a spolehlivě okusují mladé ovocné stromky a keře. Chataři po straně nadávají, ale PMP nic neřeknou. Bojí se. V neděli odjedou a soused má dost času na to, aby si to s nimi jejich případné námitky sofistikovaně vyřídil. A nikdo mu nic nedokáže.

Slušný čkověk nemá zkrátka šanci. Slušný člověk. Ono to zní spíš jako nadávka. Něco jako debil, idiot, který se neumí postarat.

Přeji všem, aby uhájili svůj kousek země před lidmi, kteří nevidí, nebo nechtějí vidět souvislosti, před nenažranci, kteří si pro okamžitý zisk uříznou větev pod vlastním zadkem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 helena-b helena-b | Web | 10. října 2015 v 20:24 | Reagovat

To je tedy nadělení! Vůbec se nedivím, když někdo použije proti takovému parazitovi zbraň, pokud ho ještě před tím neraní mrtvice. :-( Znala jsem pána, kterému jezdili kluci po poli na motorkách a toho ta mrtvice ranila, bohužel nepřežil. Nevím, tady není rady. Kdyby aspoň ta naše policie fungovala, jak má. Třeba si ten tvůj soused tu větev pod svým zadkem uřízne a bude pokoj. :-?  
Přeji už jenom klidné podzimní dny. ;-)

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. října 2015 v 22:33 | Reagovat

Tak ježdění aut ve vzrostlé louce už mám za sebou. Plot kolem pozemku jsem původně nechtěla, ale rozjezdili mi při té kratochíli i nově zasazené keříky a tak mi nezbylo nic jiného, než oplotit. :-) Obávám se, že na lidskou bezohlednost jsou všechny ploty nízké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama