Tvaroh

12. listopadu 2015 v 9:54 | TK |  Příběhy z kineziologické poradny
Stáli proti sobě v té tmavé ponuré kuchyni, Petr a jeho žena. Říkal jí Krásná Helena. Vlastně nebyla krásná. Byla mohutné, majestátní postavy, stávala

rovně jako generál, bradu vztyčenou, na rtech podivný, trochu pohrdavý úsměv vládkyně. S naprostou samozřejmostí řídí své čtyři chlapy.

Už to nemohhl vydržet. Chtěl zařvat, bouchnout pěstí do stolu. Chtěl jednou, jedinkrát v životě udělat něco po svém.

Už takhle jednou stál, vynořila se z hlubin mysli zpomínka. Už je to dávno. Byl mladý. Potkal ženu tichou a mírnou. Nejkrásnější na ni bylo, že si vedle ní připadal jako muž, jako opravdový chlap, ne jako tvaroch, ten hnusný bílý tvaroh, který zmáčknete v pěsti a proteče vám mezi prsty. Chtěl s ní žít, chtěl ji chránit. Rozhodl se odejít. Nedokázal to. Neměl na to koule. Chytla ho pod krkem a nepustila. Z jejich usmiřování se narodil třetí syn. Nebohé dítě, které přišlo na svět, tak jako mnoho jiných dětí, s nesplnitelným úkolem zachránit vztah. Zachránil manželství, nezachránil vztah. Zklamal, celý život si podvědomě ponese tuhle prohru, bude ji utápět v alkoholu a bude vždycky prohrávat.

Vrátil se zpět, do přítomnosti. Viděl před sebou své tři syny, jak žijí jeho život. Uťáplí slouhové, poskoci... Změní to! Dnes to změní! I pro ně. Měl sevřené hrdlo, hruď i obličej, jako dítě než propukne v pláč. Nemohl dýcht, v krku knedlík. Malinko, jak mu to sevřené plíce dovolovaly se nadechl, napřáhl ruku k úderu do stolu a pak.... Je zbytečné něco říkat, blesklo mu hlavou, mávnul rukou, otočil se a beze slova odcházel. Ten den ztratil hlas. Nevydal ze sebe ani hlásku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama