Alma a Arra

30. ledna 2018 v 6:50 | TK |  Babičko, jak to bylo zamlada
Na dovolenou do Španělska jsme se vydali, jak jinak, i s Almou a Arrou. Měli jsme s sebou mezinárodní očkovací průkazy a za sebou zkušennost, že psi na palubě často znamenají zdržení a buzeraci na hranicích a tak jsme je před hranicemi pravidelně ukrývali na podlaze vozu zakryté dekou a zaházené různými předměty. Vše šlo hladce, projížděli jsme bez povšimnutí a zastavení. Naše potížistky se ve Španělsku chovali neobvykle vzorně, dokonce nevyvolaly žádný mezinárodní incident, snad proto, že jsme je pro jistotu nepouštěli z vodítka. Na zpáteční cestě nás přesvědčily o tom, že není nad vořechy. Při přejezdu hranic se příslovečné ucho džbánu utrhlo a příslušný úředník nás zastavil. Hrklo ve mně, už jsem viděla ty ohrnuté pysky, vyceněné zuby, ohlušující ryk, dorážení na okno, protože nikdo, ale opravdu nikdo se k našemu autu, domu či jinému majetku nesmí přiblížit ani na metr, natožpak strkat nos či ruce do staženého okénka. Už jsem slyšela ty kecy, lustrování zavazadel kousek po kousku......., ale stal se zázrak. Holky mlčely jako pěny, ležely bez hnutí přitisknuté k podlaze. Sakra, to muselo dát práci. Kdo ječel, křičel a divoce gestikuloval byl můj muž. Marně jsem se ho snažila uklidnit. On je slabší povahy. Holky kupodivu situaci dobře odhadly a páníčka nepodpořily a tak jsme po krátkém zdržení mohli pokračovat v cestě k domovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama