Domácí násilí

15. února 2018 v 13:53 | TK |  Příběhy z kineziologické poradny
Domácí násilí přichází plíživě, ani si nevšimnete. Začalo to nenápadně, ještě před svatbou. Nepohodli se. Kde se vzal ten vztek? Prásknutí dveřmi, dusot po schodech činžáku, skřípění brzd dole na křižovatce. Nechápavě pokrčí rameny a dál balí tašku na koupaliště. Zvonek. "Ty bys šla beze mně?" A tehdy to špatně vyhodnotila: "musí mě hodně milovat, vrátil se, i když jsem ho tolik rozzlobila."

Na vandru. Chystají se utábořit. Povídá si s kámošem. "Nechceš se k němu přestěhovat?" zahřmí jeho hlas. Všichni strnou a otočí se k němu s otázníkem v očích. Ticho. Ona mlčky zvedne bágl a spacák a jde směrem k Danymu. "Cože, ty by si skutečně šla?" koktá překvpeně. S tichým úsměvem se otočí a vrací se zpět. Všichni vydechnou. Jen pachuť zůstala.

Žárlil a ona se ani nedivila. Obzvlášť na zábavách vznikaly zvláštní situace. Kluci na ni nikdy nestáli frontu, ale vždycky se našel někdo, koho totálně pobláznila. Tančila s partnerem a kluk za ní a pořád jí něco povídá. Na příští zábavě zase, jindy se střídali dokonce dva. Smála se jako blázen. Nejsou ti kluci divní? A on? V skrytu duše zuřil. Na druhé straně mu to dělalo dobře. Nikdy se s něčím podobným nesetkal! Kdo by chtěl holku, o kterou nikdo nestojí.

Po svatbě.

"No, to nemyslíš vážně, jít pracovat do Kanceláře prezidenta republiky. Víš v kolik bys jezdila domů"? Asi by se jí to líbilo. Zní to tak vznešeně. Navrhl jí ředitel školy. Divné. Proč právě ji? Na nic ho nemají. Do dnešního dne si myslela, že neví, že existuje. Pravda, učí se dobře, ale je zcela nenápadná, ba přímo neviditelná. Jen jednou jí třídní navrhla do soutěže v recitaci. Nakonec z toho sešlo. Báseň, kterou jí paní profesorka vybrala se jí nelíbila. Chtěla recitovat verše Taťány z Evžena Oněgina.

Nákupy budu zajišťovat já. Nechci aby si se tahala s taškami. A kasu budu dřžet taky já! Neumíš hospodařit. Kde to jen vzal? Je úplně bez peněz. Nic přece nepotřebuje. Všechno koupí manžel.

Cože? Řidičák? Nepřipadá v úvahu. Na řízení nemáš buňky... Zabiješ sebe a děti taky.

Kámošky? Vždyť jsou úplně blbý. Buď raděj doma se mnou, ještě by tě zkazily. Kámarádky zmizely, jsou jen přátelé manžela. "Jedu za Pepou a ty zůstaneš za trest doma." Je dávno noc a manžel nikde. Třeba sjel do příkopu a už se nevrátí.

Proč se furt producíruješ po zahradě v plavkách.To chceš, aby tě všichni vočumovali? Být hodná je nebe, ale být hodná je stále těžší. Poslouchat na slovo, přikyvovat, nelze odvětit, ale já si myslím.... Přísně zakázáno myslet. Soused je ukecaný, pořád na ní za plůtkem pokřikuje, něco jí říká. "To nemáš nic na práci"?, huláká od dveří manžel. Stydí se. Už nenosí plavky, ale dlouhé domácí šaty a po zahradě chodí zády k sousedovic zahradě, jen aby se její oči nestřetly s očima souseda.

Seď, ani se nehni, až si zatancuju, půjdeme domů.

Silvestr v práci. Decentní, Sklenka vína, chlebíčky a vtipy, vtipy a zase vtipy. V deset se rozletí dveře. Co tu ještě děláš? Doma máš děti! Pěkně tady chlastáte! Všichni ztichli a otočili se ke dveřím. Úsměv jim zmrznul na rtech. První se vzpamatoval šéf: "Pojď si k nám sednout a dej si taky skleničku". "De se domu"! Vleče se jako ovce na porážku. Tolik se stydí.

Zdržela se v práci, všichni už odešli, ještě dodělat uzávěrku. "Volal jsem ti. Kde ses courala? Byla jsem něco zařídit. S Novákem, jo? "Neřídím, jak víš. Šéf mi dal šoféra". Taháš se s Novákem v pracovnní době! Rány zaťatými pěstmi. On: práskne za sebou dveřmi a je fuč. Ona: sedí zhroucená v křesílku a tiše pláče. Ještě, že tu nikdo není. Tolik se stydí. Co bude dělat? Domů nemůže, prostě nemůže. Kam jít? Poradna pro domácí násilí. Se vzlykotem vysvětluje hlasu na druhé straně, co se jí přihodilo. Paní pospíchá domů, nebo má rozpité kafe? Rozhodně o domácím násilí neví nic. Jděte za kamrádkou nebo za maminkou a zavěsí. Kamarádky nejsou. A máma? S mámou se manžel pohádal rok po svatbě. "Nesmí mi přes práh", řekl. Scházely se tajně. Když to prasklo, byl řev, ale mamka mohla občas přijít obtěžkána taškami s proviantem. Komě jídla kupovala veškeré oblečení od kabátu až po ponožky pro ní i děti. Byla úplně bez peněz. "Máš všechno", říkával manžel, "nic nepotřebuješ." Není kam jít. Venku se zatím setmělo. Vrací se domů. Oteklé zarudké oči, sevřený žaludek, zaťaté zuby. Ještě jedna facka. "Musel jsem tě potrestat". Usmiřovačka. Postelová. Jsou i horší věci než výprask. Zaťaté zuby, proudy slz stékající po skránch, promočený polštář.... Rači by umřela.

Tak to jde den za dnem. Zkoumá svůj ztrápený obraz v zrcadle: "tak mladá a tak nešťastná". Nic není dost dobře, nelze se zavděčit. Když se blíží hodina jeho příchodu z páce, celá se třese, žaludek jak na vodě. Co je horší? Ty facky a rány nebo stále poslouchat: jsi normální?, zamysli se nad sebou?, cos to zase udělala?......

Jednoho dne se vzmužila, tedy pokud se žena může vzmužit. Překonala ostych, zavolala si taxi a dojela na pohotovost. Čekárna byla liduprázdná. Naštěstí. Tolik se styděla. Vykasala si sukni, aby ukázala paní dokoktorce podlitiny. "Neplačte, děvenko", utěšovala ji lékařka. Zpraví se to. I mně mlátil manžel. Domů si nesla potvrzení pro policii. Ještě jednou na mě vztáhneš ruku a odnesu ho na policii, slibovala si v duchu.

Uběhlo pár dní. Stojí mezi dveřmi na zahradu. Řítí se k ní, zuřivost v obličeji, napřažená paže, ruka zaťatá v pěst. Nekrčí se, nechrání si obličej rukama. Napřími se. Podívá se mu do očí, obličejem se jí mihne nepatrný úsměv. S přivřenýma očim si v duchu říká: "Tak uhoď! Bude to naposledy." Zabrzdí, ruka vší silou uhodí do zdi vedle její hlavy. Auuuu. Od toho dne se jí nedotkl, dokonce přestal i křičet.

Stačí se rozhodnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alpos alpos | Web | 15. února 2018 v 21:25 | Reagovat

moc hezky napsané, jen ten závěr asi není ze života, násilník a psychopat se nezmění. Spíš se to zhorší. Ale popsané je to super.

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | 16. února 2018 v 7:39 | Reagovat

[1]: Pravda je, že jsem něco vynechala. Záměrně, ale asi to tam patří, aby ženy v mezních situacích věděly, že pomoc existuje. Před třetím odstavcem mělo být napsáno: návštěva kineziologické poradny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama