Ženevský autosalon

19. března 2018 v 9:08 | tK |  Co se mi honí hlavou
Tak se zase konal Ženevský autosalon. Párkrát jsem na něm byla. To byla nádhera. Manžel prolézal automobily, sedal si za volant a zkoušel, jak by se mu sedělo, řadilo a řídilo. Já ladné křivky těch krasavců obdivovala pouze z venku. Proč se soukat dovnitř, když si to auto stejně nekoupím. Ztráta času. Jsem pragmatická ženská. I holčičky byly ve svém živlu, pádily od stánku ke stánku a plnily tašky prospekty, které manžel marně loudil, vlaječkami a různými suvenýry. Malou jsme nemohli odtrhnout od motorek, na každou si musela vylézt. Však jí ta láska k rychlým strojům vydržela.

Letošní autosalon ovšem představil BOMBU. Auto bez volantu. Jako řidič, nadšením neomdlévám. Já s tím volantem kroutím ráda. Ono to auto bude také bez různých hejblátek, jako je například páčka pro ovládání stěračů nebo pro blinkry. Chybějící páčka pro ukazatel směru nebude zřejmě vadit osmdesáti procentu řidičů, protože ji stejně nepoužívají. Stojím u vjezdu na kruhák a čekám nekonečně dlouho, abych se mohla zařadit. Kdyby tenhle idiot zablikal, mohla jsem tam konečně vjet.... a nic. Odbočí bez blinkru. Znovu nekonečná řada aut, další odbočující, opět bez blinkru a tak tu tvrdnu dál. Aby je čert spral.

Logickou úvahou docházím k tomu, že bude chybět i pedál spojky. Ten už dnes řada automobilů nemá. Automatická převodovka mi moc nesedí. Když musíte řadit, posloucháte toho miláčka jak přede a podle toho řadíte. Vzniká tu jakýsi vzájemný vztah, jakési vzájemné porozumění. Ty rozumíš mě, já rozumím tobě. Dnes mají moderní auta s převodovkou na tachometru značky, kde řadit. To je asi stejné, jako když si pořídíte knihu "Péče o dítě" a všechny ty pokyny otrocky dodržujete a plníte bez citu, bez empatie. Dáváte dítě ti najíst v přesných časových intervalech, bez ohledu na to, jestli má hlad nebo ne. Budíte ho, když spokojeně spinká, aby se najedlo, nebo naopak, když pláče, ťukáte důležitě na hodinky, "kdepak, ještě ne, ještě půl hodiny musíš vydržet". Těch příkladů by bylo. Všechno se holt musí dělat s citem.

Logicky tu nebude brzda ani plyn, protože tyhle úkony se musí dělat v souladu s řízením. Tak co třeba přidat modlitbu, aby vás navigace nedovedla na brod místo na most, protože plavat to superauto ještě neumí. Už jsem několikrát viděla tiráka couvat několik kilometrů po krkolomné silničce, která ho dovedla k lávce pro chodce. Jo, ani technika není neomylná.

Taky jsem zvědavá, jak to umělá inteligence zvládne na přechodech. Jakpak asi pozná, že chce chodec přejít silnici, či naopak pokračovat v chůzi po chodníku, nebo že ty dvě babky stojící u přechodu jen drbou a nechtějí přes.

Co tedy bude dělat ten chudák za volantem? Bude s manželkou společně mlčet, jako to dělají doma? Dotáhnou do konce tu ranní hádku? Další způsob, jak si ukrátit dlouhou chvíli je sledování nějakého filmu. Ale jakého, prosím vás? Máme X televizních kanálů a všechny dávají ty samé filmy pořád dokola, a pokud vám vaše zahlcená paměť vynechá a nemůžete si vzpomenout na děj, který jste už několikrát viděli, lze si to pustit ze záznamu. Zprávy jsou též na všech kanálech jako přes kopírák, jen je uvádí jiná osoba. Snad tedy výběr kanálu podle hlasatelů. Já bych to zjednodušila, jeden televizní kanál a pak po jednom kanálu pro sport, kulturu, cestování, přírodu, floru a faunu a možná by se ještě něco našlo. Jenže to by bylo propuštěných generálních a programových ředitelů, ekonomických náměstků a dalších. Kam s nimi? Toť otázka hodná Nerudy. Tak koukejte, koukejte a koukejte a starejte se jim o živobytí. V samořídícím autě si můžete zdřímnout, popřípadě obdivovat okolní krajinu. Já, když se mnou manžel jede výjimečně na pozemek a řídí, cvičím zrak. Zaměřit na blízko, zaměřit na dálku a pořád dokola. Velmi smysluplné.

Nadšeni by mohli být řidiči z povolání. Ovšem pouze teoreticky, protože nejspíš přijdou o práci a nikdo si nebude dělat starosti kam s nimi. Ve startu někdo naprogramuje cíl cesty, zmáčkne tlačítko a pak už si to náklaďáček pošupajdí sám.

Jen by mě zajímalo, jak to bude s odpovědností v případě nehody. Pokud vám to dnes ujede po náledí, nebo vám pod auto vběhne dítě. Je to jasné. Nepřizpůsobili jste rychlost stavu vozovky, nebo situaci. V krajním případě si půjdete třeba na tři roky sednout. A tak by mě zajímalo, kdo půjde do chládku, když někoho usmrtí takový samořídící automobil. Konstruktér, protože neuvážil všechny možnosti? Že by dostal flastr třeba 30 x 3 roky podle počtu usmrcených.

Jisté je, že auta budou dodržovat předpisy a předepsanou rychlost, žádné předjíždění před vrcholem kopce nebo před nepřehlednou zatáčkou. Přes ves padesátkou, v žádném případě sedmdesátkou, jak se to dnes běžně děje a bude-li tam předepsaná třicítka, tak pěkně třicítkou. A tou třicítkou pojedete kolem školy i o půlnoci. Třicet je třicet. Žádné vlastní úvahy. Tak mě napadlo, že podnikatelé, kteří se po silnici řítí stejným stylem jako podnikají, to je rychle a bezohledně budou s nervama v koncích. Nejspíš by si mohli uvolnit nahromaděný vztek tím, že budou hlavou bušit do místa, kde kdysi býval volant. To není nic proto podnikatelům. I podnikatelé jsou různí. Tedy životem a silnicí se všichni řítí rychle. Pomalu to nejde, to by je ostatní předhonili (rozumějte i v podnikání). Podnikatel se nemůže pohybovat jen tak lážo plážo. Ovšem, zatím co jedni nedodržují vůbec nic, řítí se po silnici hlava nehlava, přesněji řečeno život neživot, ti druzí mají jakási, sice vlastní pravidla, něco jako selský rozum a taky nějaké hodnoty a ty já můžu.

Budoucnost ovšem patří automobilům na elektřinu. Nějak mi to nehraje. Je tu cosi jako nepřímá úměrnost.

Miliony aut budou jezdit na elektřinu. Neví někdo náhodou, kde se ta elektřina vezme? V zásuvce. To vím. Ale kdo jí dodá do té zásuvky?

Atomové elektrárny z pochopitelných důvodů nechceme. Rakousko svoji atomovou elektrárnu dávno odstavilo a udělalo z ní skanzen. Německo atomové elektrárny ruší, ale nemají problém s tím, brát elektřinu vyrobenou v atomové elektrárně u nás. Naši západní sousedé se totiž zaměřují na čistou solární a větrnou energii. Má to jeden háček. Je poněkud nespolehlivá. Když nefouká, nebo nepere sluníčko, máte houby a pomůžete si elektřinou od sousedů. Pokud ovšem fičí, máte elektřiny nadbytek a tak s ní šup k sousedům, tedy k nám. Loni jsme my, ČR, dokončili nějakou výměníkovou stanici, či jak se to správně jmenuje, aby u nás nenastal blackout z přebytku energie od sousedů. Tohle mi hlava nebere, proč my, řešíme problém sousedů. Proč si to zařízení nepostavili u nich doma a za svoje peníze a na své půdě? Nepochybuji, že jsme na to dostali nějakou tu miliardičku z EU, ale proč my máme čerpat dotace z EU na problémy sousedů? A ještě na to poskytnout půdu a zničit vlastní krajinu?

Švýcaři mají také atomovou elektrárnu, takovou malou, ouhlednou, žádné monstrum, jako je v jižních Čechách. Postavili ji kousek od Bernu v Mülbecku. Když pojedete po dálnici okolo, ani jí nezaregistrujete. Je totiž v hlubokém údolí. Má to řadu, výhod a jsou tak zřejmé, že škoda času se o nich rozepisovat. A jsme u mých oblíbených lidových moudrostí: "když dva dělají totéž, není to totéž".

Tak tedy, elektromobilům patří budoucnost, ale kde vezmeme elektřinu, zřejmě nikdo netuší. Nebo mají v kapse nějaké tajné eso, o kterém já nemám tušení Atomové elektrárny jsou nežádoucí, uhelné též. Za ty bych se já nejspíš přimluvila. Už stojí, hyzdí krajinu a s tím dnes nic neuděláme. Znám tepelnou elektrárnu v Počáplech u Mělníka. Emisní limity jsou díky EU tak nízké, že lidé v okolí mají čistší vzduch než v Praze. Elektrárna vyplácí okolním vesnicím nemalé kompenzace, bez kterých si starostové zmíněných obcí nedovedou rozpočty představit.

Problém se ovšem vyskytl nečekaně úplně někde jinde. Nemáme černé uhlí! Doly neposkytovaly vlastníkům dostatečný zisk a tak je zavřeli. Uhlí, které potřebujeme pro naše již vybudované elektrárny a ocelárny dovážíme z Polska, Ruska a Kanady. Na tuhle matematiku moje kupecké počty nestačí. Hlava mi to nebere.

To je konec mého příspěvku o Ženevském autosalonu. Pokud jste zde nalezli nějaké nepřesnosti, vezměte to tak, že jsou to úvahy jedné obyčejné ženské, která se táže, protože nerozumí. A můžete-li mi něco osvětlit, budu vděčná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2018 v 23:41 | Reagovat

Já jako zarytý nemotorista o autech nevím zhola nic, jen umím říct, které se mi líbí :-). S energií je to těžké, taky nevím, kde brát. Snad by se u nás dal posílit instalovaný výkon přílivových elektráren :-).

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | 22. března 2018 v 8:13 | Reagovat

[1]:Auta taky moc nemusím. Když vidím, jak jede po dálnici jeden proud aut tam a druhý, stejně velký zpátky, říkám si, že s námi lidmi není něco v pořádku. Bohužel, ani já se bez auta neobejdu, na rozdíl od elektřiny, tedy alespoň na pozemku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama