Elektronické náramky

24. dubna 2018 v 21:43 | TK |  Zamyšlení na téma týdne
Každý věk má svoji nejdůležitější otázku. Kdy už přijde Ježíšek? Kdy už budou konečně prázdniny? Složím přijímací zkoušky? Vezmou mě na školu? Najdu tu pravou? Bude to holka nebo kluk? Ale jakou nejdůležitější otázku může mít žena mého věku. Snad otázku všech starších generací: "kampak ten svět spěje". Babička mého Drahého se stavěla mezi vnoučata a televizi, aby děcka neviděla, jak se tam líbají. A co já? Má mě trápit, kam ten svět spěje? Postavila jsem dům (s Drahým), vychovala dvě dcery a zasadila strom, hodně stromů. Tak ať se starají mladí, oni tady budou žít a co si navaří, to si taky sní. A přeci, vidím spoustu věcí, které mě znekidňují. Jednu za všechny:

Nedávno jsem psala o miláčkovi Lakýskovi a zmínila se o elektrických obojcích. Moderní výchova psů

Elektrický obojek je hnus. Ovládání nějakého tvora, v tomto případě psa, na dálku a prostřednictvím bolesti.

Nějak mi to evokovalo Páralovo "Pokušení A-Z". Tu knihu jsem dostala. Páral byl v módě. S Páralem jste se nemohli netrefit. Já sama bych si tu knížku nikdy nekoupila. Mám ráda hrdiny se kterými můžu souznít. Tihle hrdinové se mi nelíbí, i když na konci knihy si vylepší image. Knihu jsem odložila dozadu do knihovny mezi knihy, ke kterým se nehodlám vrátit.

Pokud někdo náhodou knihu nečetl, stručný obsah: Vyslanci mimozemské civilizace kontaktují skupinu lidí, manželský pár, dceru s otcem a mladíka. Snaží se je získat penězi a tím, že plní jejich tajná přání. Získají si jejich důvěru, odvezou je na dovolenou na opuštěný ostrov v Řecku. Považte, dovolená v Řecku za totáče. Tam je nechají chvíli užívat moře a slunce. Pohodu kazí jen otroci, kteří je obsluhují a jsou zjevně trestáni za nesplnění nebo špatné splnění příkazů. Kdesi v hloubi duše jim to neladí. Jejich mimozemští průvodci je nutí, aby přijali jakési podivné náramky-wirkony. Cítí k nim odpor, ale nic jiného jim nezbývá, Vracejí se domů. Sny jsou splněny, ale v ústech zůstává jakási pachuť. Uvědomují si, že je všichni vidí jako protekční tajtrlíky. Horší je, že i oni se tak cítí. Náramky wirkony s nimi komunikují, vyžadují různá prohlíšení a sliby se kterými se majitelé náramků neztotožňují a posléze i splnění úkolů typu "otrávit pitnou vodu". Pokud nositelé nechtějí něco opakovat nebo slíbit, náramky nesnesitelně pálí. Nelze se jich zbavit. Nakonec najdou způsob, za cenu nesnesitelné bolesti. Jsou svobodní. Ukáže se, že to byl jen test, žádní mimozemšťané.

Tak jsem tu knihu po letech vyšťourala a znovu si jí přečetla. Se stejnými pocity nevole. V tomhle jsem se nezměnila. Ne, nelíbí se mi, když někdo ovládá někoho jiného prostřednictvím bolesti. Náramky. Čertův vynález. Pěkně, děkuji, pane spisovateli.

Možná mu křivdím. Dost často není jasné, kdo to či ono vymyslel. Myšlenka vyletí do vesmíru a může si ji stáhnout každý, kdo se do té vesmírné databanky dostane. Že kecám. Samozřejmě ne! Jednoduchý příklad z mého života. Když se zavedly petky, taky čertův vynález, objevily se i kontejnery na ty petky. Zpočátku se tam házeli nezmuchlané, plné vzduchu a kontejnery se rychle plnily. Náš strejda je na jedné straně rozřízl a narovnal do sebe. Úsporné, ale pracné. Já přišla na rychlejší a efektivnější způsob. Každou petku jsem důkladně sešlapala, nacpala do staré mikrotenové tašky..... Asi za tři týdny po sešlapání prvních petek, přesně vám to neřeknu, jdu ke kontejneru a na něm nálepka petky a boty, která na ni šlape. Byl to můj vynález, nebo na to přede mnou přišel někdo jiný a já jsem si tu myšlenku pouze stáhla z vesmíru? Každopádně se přimlouvám za to, abychom do vesmíru posílali myšlenky mírutvrtné a plné lásky a nikoli destruktivní.

Neuběhlo ani čtrnáct dní a zachytila jsem novinový článek o Amazonu. Tak tuhle firmu fakt nemám ráda. Jezdím pravidelně přes Dobrovíz, viděla jsem jí jak rostla a rozlejzala se do kraje jako rakovina. Pravidelně potkávám na silničkách místního významu, kde se stěží vyhnou dva osobáky, tiráky a autobusy s pracovníky, kteří se sem sváží ze široka a daleka. Hlava mi to nebere. Tohle svážení se opravdu se vyplatí? A to nemluvím o tom, že při vyjíždění nedávají přednost. Proč taky, při jejich velikosti jim nic nehrozí, ať si dají bacha ti malí. Typické. To, že při tom vyjíždění ještě stačí lustrovat mobil, bude asi nemoc z povolání. No co. Žádný policajt to neuvidí, protože tu nikdy žádný není. Koneckonců policejní automobil Dobrovízi věnoval právě Amazon. Stručně shrnuto, šunt na jedno použití, přeplněné, rozflákané silnice. A pracovníci? S několika jsem mluvila, žádné velké nadšení, jen jedna paní, tam byla docela spokojená. Za vše hovoří zpráva, že už tam třikrát hořelo a pokaždé požár založil zaměstnanec. A tahle moje "oblíbená" firma přišla s náramky, které budou monitorovat práci, a pokud zaměstnanec vypadne z tempa, zavibrují, aby.... a samozřejmě bude mít kdesi kdosi přehled o tom, kolikrát jste navštívil WC, jak dlouho jste byl na obědě, či tlachal se spolupracovníkem.

Nenechte se mýlit, nezastávám, se lenochů. Sama jsem měla firmu a tak vím, jak těžké je sehnat kvalitni lidi. Je to zacyklené. Špatní zaměstnavatelé, líní a vypočítavý zaměstnanci. Jeden se snaží přečůrat druhého. Je vůbec nějaká cesta, krom těch náramků, které připomínají okovy otroků. Snad restart. Písknout teď a začít znovu a úplně jinak. V rámci jakéhosi univerzálního dobra. A má vůbec někdo zájem?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 25. dubna 2018 v 7:14 | Reagovat

Nevypadlo v nadpisu někam písmenko.
Dlouhých 26let bych mohla na téma zaměstnanci psát, mlátit hlavou do zdi a dát si ten obojek sama, občas by impulz nezaškodil :-?

2 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 11:54 | Reagovat

Díky. Ha, ha, opět světová. To už říkal Miloš  Forman, že se ráno musí nadchnout, aby se přinutil vůbec vstát  z postele. Mám pro to velké porozumění, trpím tím také. Dávám přednost sebemotivaci před ovládáním na dálku. :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 13:24 | Reagovat

Podobné ovládací náramky jsou mi skrznaskrz nesympatické a věřím, že bych je nikdy na žádnou živou bytost nepoužil. Ale na podobné velké restarty moc nevěřím; pokud se zcela zásadně nezmění okolnosti - v tomto případě většinová lidská povaha a priority - sebelepší systém musí po nějaké době skončit na stejné koleji. Jestli je ta kolej slepá nebo volně průjezdná (netroufám si posoudit, co je horší), to bohužel nevím a nejspíš nejsem sám.

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 14:17 | Reagovat

Nesnáším cokoliv dělat, že se musí nebo nesmí. Mám ráda spolupráci. Je to jak v lágru, pořád pod kontrolou.

5 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 22:44 | Reagovat

[3]: To jsme na tom stejně. Byla to úvaha. Dobrovolný restart mi připadal moudrý a laskavý. A hned jsem si odpověděla otázkou "A má vůbec někdo zájem?" Vzhledem k lidské povaze a prioritám, jak píšeš, lidstvo nějaký nedobrovolný restart zcela určitě čeká.

6 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 22:45 | Reagovat

[4]:Mě na tom nejvíce vadí to neustálé sleddování a ztráta pocitu svobody, soukromí....

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 22:47 | Reagovat

Mně

8 Meduňka Meduňka | Web | 29. dubna 2018 v 16:01 | Reagovat

Zařazuji do výběru nejlepších článků na téma týdne :-)

9 Poustenice, Čarodějka Poustenice, Čarodějka | E-mail | Web | 3. května 2018 v 8:14 | Reagovat

[8]:Moc děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama