Listy z památníku

20. dubna 2018 v 16:41 | TK |  Babičko, jak to bylo zamlada


Přišla za mnou Radost s v ruce svírala útlou knížku vázanou v kůži, kterou vyštrachala v knihovně. "Co to je, babičko?" "Památník tvé prababičky". A tak jsme začaly listovat. Některé listy jsem naskenovala. Vynechala jsem věnování typu "žabka-babka".
































Pokud se Vám věnování dětí (8-15 let) budou zdát poněkud "divná", vezměte v úvahu, že záznamy pochází z let 38-45, kdy za humny zuřila 2. světová váka, v říjnu 38 byly obsazeny Sudety, v březnu 39 došlo k okupaci Československa a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, 17. března 39 byly uzavřeny vysoké školy a popraveno 9 studentských vůdců. V následujících dnech bylo 1 200 studentů transportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Roku 41 byla vyhášena 1 Heydrichiáda (stané právo). 27. května 1942 byl spáchán atentát na Heydricha, vyhlášení 2. Heydrichiáday, popravy za schvalování atentátu, vyhlazení Lidic, a vypálení Ležáků, Pražské postání, bombardování Prahy, Č. Velenic, Č. Budějovc, Chebu, Kralup, Ústí nad Labem, Zlína, Plzně.

I Městečko mělo své oběti. První obětí Heydrichovy vlády se stal profesor dějepisu a zeměpisu, který byl 1. října 1941 zatčen tajnou státní policií a umučen v koncentračním táboře v Osvětimi. 20. Června 1942 německé protektorátní četnictvo obsadilo budovu gymnásia. Studenti i studentky sexty a septimy byli, přímo ze školních lavic, převezeni do malé pevnosti v Terezíně, kde byli vyslýcháni. Později byli přemístěni do jiných koncentračních táborů či na nucené práce. Pouze někteří z nich se ještě během války vrátili domu. Devět studentů nepřežilo. Když se nějaká tragédie stane ve vašem státě, městě, ulici či dokonce ve vašem domě, dotkne se vás to daleko víc, než když se stejná událost odehraje na opačném konci světa.

Byla to doba, kdy bylo lepší neotvírat pusu, aby vás někdo neudal. "Pst!, říkali rodiče, "nikde o tom nemluv, jinak si pro nás přijde gestapo a popraví nás."


Ještě máte pocit, že ty děti byly nějaké divné?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2018 v 7:59 | Reagovat

Divné se mi záznamy nezdají ani trochu; jednak se tohle normálně mezi kamarádkami do památníků psalo a není vůbec divné, že právě za války nabyla vrchu slova o naději a lásce k vlasti. Moc zajímavé nakouknutí do minulosti.

2 beallara beallara | 23. dubna 2018 v 9:33 | Reagovat

Tak nyní by mne hodně zajímalo, kde že je ten můj ?
Ráda vzpomínám, jak jsme se navzájem obdarovávali básničkami, obrázky a i když jsem ho asi někde hodně hluboko uložila, musím říct, že spoustu mám uložených v srdci. :-)

3 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 18:39 | Reagovat

Ano, tak to bylo. Díky za zastavení v čase a připomenutí. Docela mě připomínka událostí dostala :-)

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 24. dubna 2018 v 18:48 | Reagovat

Nepřijde mi to divné, vzhledem k uvedeným datům už vůbec.
Ty slečny měly zajímavé písmo, celkově tenkrát krasopis vypadala jinak než dnes. Dnes nám degeneruje ruka :D Takový památník je poklad.

5 Asterius Asterius | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 19:44 | Reagovat

Velice hezká věnování, mají hloubku.

6 duchodkaevka duchodkaevka | 24. dubna 2018 v 19:59 | Reagovat

Také jsem v jednom článku na památníky zavzpomínala, dodnes mám ten svůj schovaný a schovávám ho jako poklad :-)  :-)  :-P

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 20:20 | Reagovat

Pěkná památka, každá doba má svoje. Já mám taky o památníku nějaký článek:
http://intuice.blog.cz/1411/detsky-pamatnik
http://intuice.blog.cz/1411/ja-malirka

Ani nevím, zda se dnes památníky dělají. ???  :-)

8 J.R. J.R. | Web | 24. dubna 2018 v 20:30 | Reagovat

Moje neteře si taky pořídily památníčky :-) .

9 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 21:50 | Reagovat

tak mně to divné vůbec nepřišlo, protože jsem se nejdřív podívala na rok a myslím, že tuhle historii by měl každý znát a někdy se divím, že mí vrstevníci někteří neví co to byl holocaust apod.
Takže u syna chci dbát na to aby o tomhle všem věděl

a teď by mě zajímalo kde je můj památník buď u kamarádky, která tam měla něco nakreslit a už jej nevrátila nebo u rodičů ale my tam hrozně moc kreslili, více než psali:)

10 Lucka Lucka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 7:25 | Reagovat

Nepřišlo mi to divné. Nebo ano, ale ne kvůli tomu, co psali. Dosud jsem měla památníky spojené spíše s kresbami, tady jsou pouze texty, ale působí to na mě. Tak nějak to dýchne tu atmosféru a všechno to, co museli prožívat.

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 10:43 | Reagovat

Je to nádhera.
To až postupem času se z některých myšlenek staly fráze, povinné a místy až trapné.
Je krásné vrátit se k té původní myšlence a připomenout si, kdo jsme.

12 Think Think | Web | 25. dubna 2018 v 13:04 | Reagovat

Tato myšlenka památníků se mi vždycky moc líbila a něčím mě fascinovala... bylo to takové... Opravdové. To je to správné slovo. Člověk ví, že někdo nad takovým věnováním strávil opravdu nějaký čas a vložil do něj kus sebe. Je to mnohem krásnější a magičtější, než prostě někomu prcnout na timeline nějaký zkopírovaný citát a náhodně vyfocenou fotku ze školy s klišé přáním k narozeninám.

Jenom mě mrzí, že ten svůj památník nemůžu prostě už několik let najít... :-( Ach, tolik bolesti.

13 Jeife Jeife | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 14:42 | Reagovat

Krasne pismo. Clovek by skoro zapomnel, ze se to stalo pred par lety ...

14 Antea Antea | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 14:43 | Reagovat

Dnešním okem se mi vzkazy samozřejmě zvláštní zdají, ale v době,  kdy vznikly mi přijdou naprosto normální. Co mě překvapuje daleko více je to, že jsem myslela, že do památníků se v první řadě kreslí a pak až píše a tady je 99% vzkazů  bez obrázků.
Zvláštní, že mě nikdy nenapadlo, že by to mohlo být obráceně :-)

15 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 21:09 | Reagovat

[1]:To divné se týkalo spíš mladší generace.

16 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 21:10 | Reagovat

[7]: Dík za tip. Pečtu si.

17 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 21:15 | Reagovat

[9]: Já měla dva. První luxusní, bordé v kožené vazbě. Dlouho se mi nevracel a tak mi maminka koupila ještě jeden úplně obyčejný.

18 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 25. dubna 2018 v 21:33 | Reagovat

[12]:A ty nervy, aby se člověk neupsal a nezkazil to.

19 Bev Bev | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 6:23 | Reagovat

Je to jen pár dnů, co jsem dočetla Zlodějku knih. Hodně mě donutila přemýšlet o dětech, které vyrůstaly, dospívaly za války, přes všechny hrůzy se chtěly smát, hrát si, měly kamarády, první lásky, jen to všechno bylo s tou hořkou příchutí války. Jsou to krásná věnování psaná se vší upřímností a vážností, v dnešní době se už zdají trochu zvláštní, někdy i přehnaná, v mém památníku převažovaly obrázky. Zajímavý pohled do minulosti.  :-)

20 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 26. dubna 2018 v 15:15 | Reagovat

Vůbec mě nenapadlo, že by to bylo divné. Naopak, podívala jsem se na rok, kdy to bylo napsané a říkala jsem si, jak se to úžasné, ten patriotismus i přes to (nebo právě kvůli tomu), co se dělo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama