Souboj mezi rozumem a citem

12. dubna 2018 v 6:49 | TK |  Zamyšlení na téma týdne
Souboj mezi rozumem a citem

Tahle věta charakterizuje celý jeho život. První velká láska. Všiml si jí hned. Krásná holka. Potkával ji cestou z práce. Nereagovala na jeho pohledy. Snad ho vůbec neviděla. Pak jí potkal znovu v tanečních. Krásná holka odvede. Jak pohodlné. To bylo rozhodnutí rozumu. Stálo to za tu námahu. Neměla šanci mu uniknout. Prostě ji uhnal. Byla z toho láska. Scházeli se každý den, jezdili na dovolené, na víkendy. Dny plné milování. Nikdy nezažil nic tak siného a intenzivního. Léta běžela a ona chtěla dítě. Brr, dítě. Na dítě on vůbec nepomýšlel. Když mu bylo deset, narodila se mu ségra. Ví, co takový malý svišť obnáší. Ani náhodou. Chtěl žít, užívat si života.

Jedno dne řekla odcházím. Zhroutil se mu svět. Byl by jí slíbil všechno i to pitomé dítě, když su ho tolik přála. Pozdě. Nechtěla ho do ničeho tlačit. A do dítěte už vůbec ne. To byla celá ona.

Bláznivá léta. Zatím co předtím se nechtěl ženit, teď se nechtěl citově vázat. Krátkodobé vztahy. Vztahy na týden, dovolenou, jeden den nebo jednu noc. Kdo by řekl, že tak funguje, netlačit na pilu. K těmhle láskám měl ještě jednu stabilní. Bydlela s rodiči ve stejném domě. Nestál o ni víc než o ty ostatní. Ale byla vždy po ruce. Nevyčítala. Čekala. A líbila se matce. Přišla do Prahy z venkova, praktická a šikovná. Tu Pražandu matka ráda neměla. Motovidlo co chodí s hlavu v oblacích, v kabelce tahá knížku, lozí po galeriích, divadlech, vařit to neumí. Člověk si s ní neměl o čem popovídat.

A pak ji po letech znovu potkal, první lásku. Manželství jí nevyšlo. Byla sama se třemi dětmi. Žádné nemehlo, jak říkala matka. Ta se uměla otáčet. Bylo to jako by se rozešli včera. Chodili spolu po ulicích, vodili se za ručičku, víc mlčeli než mluvili. Nervózně poposedává na židli. Cítil jsem se jak ten vykulený mladý muž z jejího oblíbeného obrazu "Splynutí duší" . Nervózně se usměje. Je mu trapně z toho přiznání. Již několik dní o tom uvažuji a dnes jsem se rozhodl. Zítra jí to povím. Já, ten co nechtěl vlastní děti, se dám na tři cizí. Zase ten rozpačitý úsměv.

Večer přišla Venkovanka: "jsem těhotná". Matka jásala. Tolik si přála být babičkou a konečně je to tady. Začaly hned plánovat svatbu a svatební cestu. Nikdo se ho neptal a on usoudil, "lepší vlastní dítě, než tři cizí". Na svatební cestě se ukázalo, že to byl planý poplach. Těhotenství se nekonalo. Pocítil nečekané zklamání. Dítě nepřišlo ani později. Před smrtí se mu matka omluvila. Svěřila mu, že to těhotenství byl její nápad. Cosi tušila.

Život se změnil. Změnila se i Venkovanka, teď když na něj měla papír. Každý měsíc stojku. Když chtěl s klukama na pivo, to bylo řečí. Vlastně pivo neměl ani rád, ale stalo se pro něj symbolem svobody. Jenže se stovkou v kapse moc nenaděláte. A ty věčné telefonáty, Kde jsi? Už jsi na cestě domů? Kde si se zdržel? Co je to za hluk? Ty jsi v hospodě? Dělej! Čekám! Kluci byli fajn, ale když se otočil, zahlédl koutkem oka významné pohledy, které si mezi sebou vyměňovali. Přestal se s nimi scházet. Sedí schlíple. Má vztek na sebe, na celý svět. Dopustil to.

Vlastně si nemá na co stěžovat.Vždy navaříno, vypráno, vyžehleno. Bez dětí si žili nad poměry. Vydělával dost. Ještě pořád platí, že řemeslo má zlaté dno, Každé čtyři roky nové auto, v zimě Alpy a Krkonoše, v létě moře. Sjeli snad půl světa. Přispíval tchyni na opravu domu na vsi, penězi i prací. A daně se optimalizovali, samozřejmě. Kdo by to cpal do chřtánu nenasytnému státu. Tuším kam míří. Peníze jsou pryč, nemá žádné úspory, dům zdědila Venkovanka, důchod nestojí za řeč. Drží hubu a krok. Nemůže odejít. Leda tak pod most.

Vypadá na svůj věk staře, chodí těžce, bolí ho levé koleno. Nohy jsou o posunu dopředu, koleno o sebejistotě, levé se vztahuje k doma.

V tomhle souboji dopadl rozum neslavně. Kdo ví, jak by to dopadlo s citem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | 12. dubna 2018 v 8:31 | Reagovat

Složité, když člověk poslouchá srdce, špatně. Když mozek, zase špatně.
Ale jsem už holka v letech, mnohokrát mi pomohla intuice.
A k hlavnímu hrdinovi, je mnoho lidí, kteří musí na určitá rozhodnutí dospět, bohužel ve výsledku to bolí.

2 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 12. dubna 2018 v 20:17 | Reagovat

Fajn článek - ze života? Asi ano, ten píše články nejlepší :-D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. dubna 2018 v 20:37 | Reagovat

Éru rozumu jsem si už v životě užil, takže čím jsem starší, tím víc dávám přednost citům a pocitům, i když to na první pohled většinou vypadá jako úplné bláznovství.

4 duchodkaevka duchodkaevka | 13. dubna 2018 v 16:59 | Reagovat

Podobný příběh znám, měl dům, nemá dům. Poslouchat ale musí, nová majitelka domu má děti i vnoučata a on je bezdětný a dům po rodičích už mu pane neříká. Paní to promyšlené měla dokonale ;-)

5 Kitty Kitty | Web | 13. dubna 2018 v 19:58 | Reagovat

Život nás učí, jak je výhodné ukočírovat zápolení rozumu a citu. Časem pomáhá intuice. Pěkné, zařazuji do Výběru TT :-)

6 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:48 | Reagovat

[3]: Proč bláznovství? Vnímám to tak, že s přibývajícím věkem měníme priority. A hlavně už nám je jedno, co si o nás kdo myslí a klidně jdeme s kůží na trh.

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:49 | Reagovat

[1]: Není nad rovnováhu.

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:50 | Reagovat

[2]:Ze života. Smutné, ale pravdivé.

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:51 | Reagovat

[4]:Chyby děláme všichni a taky za ně platíme.

10 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:51 | Reagovat

[5]: Děkuji.

11 pavel pavel | Web | 15. dubna 2018 v 12:46 | Reagovat

Je i třetí možnost jak se rozhodnout... intuicí přes pupek. :-D

12 stuprum stuprum | Web | 15. dubna 2018 v 15:13 | Reagovat

Hlavně že žije. :)

13 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 19:51 | Reagovat

[11]: Intuice je fajn, ale ve vztazích, často selhává. Vztahy tady nejsou od toho, abychom byli šťastni, ale abychom se něco naučili – jak se tak kolem rozhlížím.

14 Intuice Intuice | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 20:40 | Reagovat

Život se s někým nemazlí. I když rádců je kolem každého dost, ve skutečnosti se člověk musí rozhodnout sám. A jak píšeš poslední komentář, cesta nás vede tak, abychom se něco naučili. Někomu stačí lehké zkoušky, někdo potřebuje těžké úkoly, kterými se posune dál.

15 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Úterý v 20:23 | Reagovat

[12]: Taková klec, zlatá nebo ze zašlého drátu, je ošemetná věc. Dvířka jsou otevřená a ptáček stejně neuletí. :-)

16 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Úterý v 20:24 | Reagovat

[5]: Kitty, prosím, jak se to dělá?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama