Ten přepych zavřít oči jsem objevila před léty

Pondělí v 14:11 | TK |  Zamyšlení na téma týdne
Moc mi chyběl můj rodný dům. To, že patří cizím lidem a už nikdy se tam nepodívám. Jednoho večera jsem v posteli zavřela oči a vrátila jsem se tam. Prošla jsem původními vstupními dveřmi, které asi před rokem vyměnili. Moje první kroky vedly do sklepa. Asi proto, že jsem tam byla naposledy jako malá holčička. Sešla jsem po úzkých, točitých, prošlapaných schodech. Chodívala jsem tam z babičkou pro jablka. Později, když už Jonatány byly na pultech celý rok, se do sklepa přestalo chodit. Nahlédla jsem do chlívku ve kterém za Protektorátu babička chovala prase a husy. Po starých dřevěných schodech jsem vyšla do patra a zamířila do obýváku, kde jsem si prohlédla staré fotografie a pohledy. V ložnici jsem se zastavila před pradědečkovým obrazem "Kde domov můj". Znázorňoval dívku sedící na kopci a hledící na krásnou krajinu Českého středohoří. Za ní klečel na jednom koleni mladík a do ouška jí hrál na housle. V kuchyni jsem se zastavila před starou kredencí, očima pohladila starý dřevěný budík, z útrob vyndala starou litinovou váhu a sadu závažích. Odtud jsem zamířila přes dřevěnou pavlač do druhého domu, kde měl dědeček dílnu a cupovárnu, párkrát jsem si s kamarády skočila do sena a vrátila se zpět na dvorek. A tady se mi z paměti vynořila jedna velice stará a zapomenutá vzpomínka. Žumpa! Když jsem byla úplně malinká, neexistovaly ještě popelnice. Babička měla v rohu dvorku obdélníkovou díru nad kterou byl dřevěný pult. Dala se zavřít posuvnými dvířky. Na pultu stály truhlíky s petúniemi. Do Žumpy se házely odpadky. Oni vlastně žádné odpadky nebyly. Papíry se spálily v zimě v kamnech, láhve byly vratné, pouze láhve od oleje a střepy se spolu s hadry vozily do sběrny. Do žumpy šly jen suché kytky, slupky od brambor, košťál od květáku..... Jednou za rok přijel zemědělec z blízké vesnice, ze žumpy vybral solidní kompost a odvezl ho na pole.

V zimě když jsem doma a stýská se mi po pozemku, večer před spaním ho obcházím. Zastavím se u včeliček, obcházím všechny stromy a keře, s láskou se na každý dávám, tu pohladím či políbím větvičku, pochválím, poděkuji.....

Když je některé z vnoučat nemocné, nebo z nějakého důvodu smutné, večer před spaním je obejmu a povídám si s nim.. Funguje to dobře.

Můžeme si znovu zajít na první rande, vyhrát soutěž v recitaci nebo nějaký závod..... Znovu prožít všechny ty emoce a použít je jako mustr pro současnost.

Těch zastavení by bylo. Jedno, ale ještě zmíním. Když jsem smutná nebo hodně unavená, zajedu si do Chorvatska. Lehnu si na mělčinu. Přiběhne vlnka, převalí se přeze mně a přinese mi energii, radost... Vzápětí se vrací do moře a bere sebou písek pod mými prsty a s ním odnáší i smutek, únavu.... a tak vlnky přichází a odchází......

Všechny ty báječné vzpomínky navodí pocit štěstí, radosti....... a uzdravují.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | Pondělí v 14:25 | Reagovat

Moc hezky pojatý téma týdne :-) i celej blog vypadá moc fajn. Rozhodně tu nejsem naposledy :-)

2 beallara beallara | Web | Pondělí v 14:59 | Reagovat

Včeličková, na některý věci musíme dozrát, na některý nedozrajeme a nedosáhneme nikdy.
Mě se tvoje rozjímání moc líbilo, vzpomněla jsem si, jak jsme měli u baráku žumpu a přísný zákaz se jí přiblížit, je komické, jak jsme kolem ní chodili s bráchou obloukem :-D
Krásný týden :-)

3 Intuice Intuice | E-mail | Web | Pondělí v 17:02 | Reagovat

Pěkné vzpomínání, prošla jsem se s Tebou. A zavzpomínala na náš byt v činžáku. Taky jsem se pomalu procházela a vzpomínala. Možná taky jednou by nebylo na škodu si takové ústřižky vzpomínek písemně zaznamenat či je hodit na blog. Ale zatím nestíhám. :-)

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | Pondělí v 17:03 | Reagovat

Ještě mne napadlo v souvislosti s tím obrazem: Ty jsi z Českého středohoří? Prozradíš, odkud? Já také. :-)

5 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | Pondělí v 17:08 | Reagovat

Stále jezdím na Moravu, kde žili mí prarodiče.Pokaždé vniknu alespoň na zahrádku a koukám do těch milých, starých oken. Jednou mě pustili noví nájemníci i dovnitř do bytu. To byla pecka! Jsou to krásné vzpomínky. :-D

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | Úterý v 8:10 | Reagovat

Taky se rád v duchu vracím do důvěrně známých míst. Takové výpravy jsou docela zdarma a bez rizika a většinou žasnu, jaké podrobnosti si dovede paměť vybavit, i když realita je už třeba naprosto jiná. Je pro mě až neuvěřitelné, jak dobře je to všechno v tak malém prostoru uložené :-).

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Úterý v 20:07 | Reagovat

[2]: Včeličková, to je pěkné. Žumpu bych dětem také přísně zakázala. Ta babičiná nebyla žumpou v tom smyslu, jak se dnes používá. Byla to díra na odpadky. A vlastně až při psaní toho článku jsem si uvědomila, jak málo odpadků se produkovalo.

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Úterý v 20:11 | Reagovat

[3]:[4]: Já jsem se narodila pod Řípem, ale když se řekne domov, vidím před očima krajinu Českého středohoří. Možná to způsobil pradědečkův obraz, možná ta líbezná, něžně zvlněná krajina. Loni jsem tam vzala vnučky na prázdniny. Bydleli jsme ve Velimi. Moc jsme si to užily.

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Úterý v 20:16 | Reagovat

[5]: Tatínkovi rodiče byli také z Moravy. Bydleli na okraji Zábřeha, byl to už vlastně venkov. Chaloupka natřená vápnem, pec v kuchyni, plaňkový plot... Poesie. Byla jsem se tam před několika lety podívat. Stojí tam paneláky - absolutně nepoetické.

10 Intuice Intuice | E-mail | Web | Úterý v 20:21 | Reagovat

[8]: Moc děkuji. Pod Řípem to zase tolik neznám, ale v Roudnici jsem byla, taky v Kostomlatech a na Řípské pouti. Já pocházím od severu, z Ústí. :-)

11 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Úterý v 20:29 | Reagovat

Do Ústí jsem jezdila na plaveckéé tábory, ale už si to tam moc nepamatuji.

12 ZaZa ZaZa | Web | Úterý v 22:40 | Reagovat

Krásný a dojemný příspěvek psaný od srdce. Úplně Ti rozumím ;-). Takové cestování nic nestojí a přitom tolik obohacuje. Krásný večer přeji. ZaZa

13 pavel pavel | Web | Středa v 10:30 | Reagovat

To jsi na tom ještě líp než já... můj rodný dům, kde jsem prožil dětství srovnali se zemí. ;-)

14 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Čtvrtek v 20:03 | Reagovat

[12]: Byla bych dala nevím co za to, abych mohla ten dům navštívit, ale předpokládám, že bych byla zklamaná, protože noví majitelé si ho jistě zařídili podle sebe. Ve vzpomínkách jsem ho mohla vidět přesně takový, jako když jsem tam byla naposledy. Vzpomněla jsem si dokonce na detaily, které byly dávno zapomenuty.

15 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | Čtvrtek v 20:04 | Reagovat

[13]: To bych nechtěla zažít. Hodně ovšem záleží na vzpomínkách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama