Štěstí

7. května 2018 v 15:21 | tk |  Zamyšlení na téma týdne
Pro každého znamená slovo štěstí něco jiného. Štěstí je vyhrát spoustu peněz ve Sportce nebo cestu kolem světa. Štěstí je vdát se nebo se rozvést, štěstí je otěhotnět nebo neotěhotnět, štěstí je složit zkoušku nebo získat atraktivní zaměstnání, štěstí je vyhrát závody nebo Superstar. Štěstí je uzdravit se z vážné nemoci. Stařík si říká, jaké by to bylo štěstí vstávat z postele a necítit žádnou bolest. Mladý tohle štěstí má, ale není si ho vědom.
Pod slovem štěstí si zpravidla představujeme nějakou silnou emoci.
Obecně si slovo štěstí představuji jako klidnou hladinu rybníka. Jakýsi stálý a vyrovnaný stav bez výkyvů směrem nahoru a dolů. Rybník jen občas zčeří malá vlnka, když foukne větřík, přistane kachna nebo někdo hodí do vody kámen. Jinak ticho, klid a pohoda. Přirovnala bych to drobným nepříjemnostem, které nás v životě potkají, nejsou nějak dramatické, ´žádný tobogán.
Měla bych jedno přání, které by bylo štěstím pro mně, přírodu a pro nás všechny. Přála bych si déšť. Takový normální, laskavý, jemňoučký, dlouhotrvající deštíček, žádnou průtrž s následnou povodní.
Předloni mě přijely navštívit mé mladičké kamarádky, bývalé kolegyně. Prý mi pomůžou hrabat seno. Přijely v deset, teploměr na slunci ukazoval 38 stupňů. To mě pobavilo. Jedna z nich je zrzka s alabastrovou pletí. Po půl hodině na louce by vypadala jako dobře ugrilované kuře. Povídám, jde se do lesa k potůčku. U vody bude fajn. Na louce v plném slunci byste nepřežily.V lese žádné příjemné klima nebylo. Mech byl uschlý na troud a spolu s listím šustil pod nohama. V potůčku tekl tenounký pramínek, který se místy ztrácel.

K potůčku jsem zašla s Voničkou před třemi týdny. Má to tam ráda. Brodí se vodou, leze po skalách. Začínalo jaro, potůček měl být plný vody a v místech, kde se skály rozestupují měl zaplavovat les. Nic takového se nekonalo. Potůček tekl maličkým čůrkem, jako v horkém létě. Není divu, na podzim sice pršelo, ale v zimě napadlo maximálně pět centimetrů sněhu. Katastrofa.

Šťavnatá, vysoká tráva se během devíti let změnila v nizoučkou tenounkou, ostrou travičku. Travička je patnáct centimetrů vysoká a už vyhání do květu, aby dala světu semena. Louka je plná mechu. Kyselá půda? To se říká, ale příroda neudělá nic špatně. Tak jak je to vlastně s tím mechem? Začátek května, skláním se k mechu. Je úplně suchý. Dalo by se jím podpalovat. Ještě loni byla louka u lesa relativně vlhká, samý pryskyřník. Letos se mu nevede. Před devíti léty stála voda v prohlubnich u osik téměř celé léto.

Mezi mé nejoblíbenější knihy patří kniha Johna Steinbecka Neznámému bohu. Pro ty, kteří nečetli stručný obsah. Mladý farmář Josef Wayn přijíždí do Kalifornie zabrat půdu pro sebe a svoji rodinu. Usadí se v šťavnatém údolí a po počátečních letech hojnosti přichází období sucha. Tráva je spálená na troud, hyne dobytek i stromy. Spolu s Josefem jsem už jako mladá dívka bytostně prožívala období, kdy bez vody umírá celý kraj. Josef se vydává do hor na staré obětní místo Indiánů a když přestane ze skály vytékat pramínek vody, obětuje tele. Toužebně očekávaný déšť nepřichází a tak pouští do stružky krev z vlastního zápěstí. Jak usíná, vnímá první kapky deště, které se snáší z nebe. Jak jsem mu rozuměla. Jak mu rozumím i dnes.

O nedostatku vody slyšíme v televizi, čteme v novinách nebo na netu, ale pokud bydlíme ve městě nebo ve vesnici a z kohoutku nám teče voda, celou hloubku problému si neuvědomíme. Vůbec netušíme, kolik vody spotřebujeme.

Potřebuji přivézt vodu, říkám Drahému. Diví se. Pět barelů po pěti litrech se mu zda dost na zbývající dva dny. Myji se v umývadle mýdlem značky Jelen a vodu používám na zalévání stromků a keřů. Větrník, který pohání čerpadlo na vodu, je v provozu, když minou poslední mrazy, pak mám vody relativně dost a přesto s ní šetřím jako s šafránem. Zaliji při zasazení, namulčuji a pak už zalévám vyjímečně, jen rostlinky, které jsou extrémně v nepohodě. Když přišel soused, že by si nanosil do sudu, aby mohl splachovat WC, nedala jsem. Pokud jde o vodu, jsem lakomá. Na chatě bohatě stačí kadibudka, kompostovací WC nebo piliňák. Srdce mi svírá úzkost. Podívám se na žíznící rostliny a stromy a je mi do pláče.

Tohle počasí nevyhovuje ani včeličkám. Je začátek května a můžeme hovořit o konci včelařského roku. Dokvétají jabloně, kvetou pampelišky. Ty koření hluboko a jsou překrásně šťavnaté a svěží. Současně kvetou šeříky a kaštany. To včeličky prostě nestačí oblétat. Všechno najednou rychle vykvete i odkvete. Už zbývají jen akáty a lípy. Aby akáty medovaly, nesmí být sucho. A jak to bude s lipami? Nikdo neví. Loni vůbec nekvetly. Okolo jsou lesy, ale medovice potřebuje teplé a vlhké počasí.

Příroda se zbláznila. Loni v srpnu se mi čmeláci dobývali do úlů a pokoušeli se získat bezpracně med. Když jsem příhodu popsala v několika včelařských fórech a doložila fotografiemi, nikdo nic podobného nezažil ani o ničem takovém neslyšel. Příroda blbne a lidi taky. Samý extrém. V přírodě i v chování lidí.

Všimli jste si našich celebrit. Láska jako trám. Všude se o ní píše, kupují se diamantové prsteny, svatby jako z pohádky, tatínek u porodu. Neobyčejně silný zážitek! Na to se nedá zapomenout...... Za pár let konec, rozchod, tahanice, pomlouvání, komunikace přes média.....

Toužíme po silných emocích, chceme hodně všeho. Hodně lásky, peněz, výjimečných zážitků, adrenalin. Poklidný život, který se podobá klidné hladině rybníka, to není nic pro nás. A přeci si stále stěžujeme, že nám chybí láska, ten správný partner na kterého je spolehnutí. A kam se poděl pocit štěstí? Adrenalinové zážitky jsou silné a rychle odeznívají.

A příroda? Samé silné emoce. V Evropě tropy, na Sahaře sníh, sucho na straně jedné, povodně na straně druhé, vichřice, orkány, erupce, tsunami.......
,
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. května 2018 v 15:57 | Reagovat

Článek k zamyšlení... To s tím suchem je hrozné, a navíc voda, ta tak neskutečně podražila... Za chvíli budeme platit i za kyslík :-(

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 7. května 2018 v 16:55 | Reagovat

Však mají koncem týdne přijít bouřky a déšť, dočkáme se :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. května 2018 v 17:35 | Reagovat

Dostatečné zásoby vláhy plánuji na podzim: Vždycky když mám na zámku u Berounky výstavu, přijde totiž povodeň :-). Klidně bych vydržel, kdyby se letos aspoň Medard vydařil podle pranostik. Ale kdepak se zapomněl v posledních létech onen "evropský monzun"?

4 František František | Web | 8. května 2018 v 4:20 | Reagovat

Začala jsi štěstím, skončila neštěstím, ale tak to v světě chodí.Jednou je líp....a podruhé by to mohlo být ještě lepší.Přeji ti pilná Včelko krásný týden

5 pavel pavel | Web | 8. května 2018 v 21:37 | Reagovat

Májový deštík by nebyl špatný. :-)

6 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 5:55 | Reagovat

[1]:Je to jako s popelnicemi. Drahé, ale zaplať pánbůh, že jsou.

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 5:56 | Reagovat

[2]:Necháme se překvapit.

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 6:01 | Reagovat

[3]:Povodeň. To by se ti všichni poděkovali. Tu 2002 jsem prožila naplno. Snad na ni taky dojde tady v blogu. Moc zajímavá zkušenost. Až bude výstava dej vědět. Nenechám si jí ujít.

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 6:03 | Reagovat

[4]: Děkuji, Františku. Já tobě také. Celý dlouhý život toho tichého, nepřetržitého štěstíčka. Protože, bez štěstí to nejde.

10 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 6:04 | Reagovat

[5]:Přesně tak.

11 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 9. května 2018 v 9:46 | Reagovat

Bzz bzz včelko, máš pravdu. Také bych přivítala trochu vody, protože voda je život. Ale jakou já mám jinak právě teď radost z přírody, nemůžu se nabažit. :-D

12 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 9. května 2018 v 13:32 | Reagovat

Přirovnání k hladině rybníka se mně líbí, tak nějak bych to také viděla. MMch...večery u rybníka nemají chybu. Hladina ztmavne, uklidní se a sem tam se mrskne štika která honí potěr...

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 9. května 2018 v 17:17 | Reagovat

Ano, dnes je to samé hamty, hamty, ať mám víc než tamty... a kde je ta skromnost, co byla dřív tolik uctívaná?

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. května 2018 v 8:48 | Reagovat

Ráda článek zařazuji do TT a děkuji :-)

15 ZaZa ZaZa | Web | 14. května 2018 v 13:05 | Reagovat

Hezké zamyšlení....ne všichni hledají jen bohatství, slávu a rychlé všechno....Štěstí je sám život a vše krásné v něm :-), jen je třeba se na vše dívat s nadhledem a pokorou.
Měj prima den.
ZaZa

16 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. května 2018 v 13:54 | Reagovat

[14]: Já děkuji.

17 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. května 2018 v 13:57 | Reagovat

Děkuji, krásně jsi to napsala. Pokora je moc a moc důležitá. Asi nejdůležitější.  Všima jsem si, že věci vnímáme podobně. Ráda jsem tě potkala a poznala.

18 Sugr Sugr | E-mail | Web | 14. května 2018 v 18:40 | Reagovat

Tvá první věta hovoří za vše..., každý vidí štěstí v něčem jiném. Moc hezký článek jsi napsala. :-)

19 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 16. května 2018 v 13:59 | Reagovat

[18]: Děkuji.

20 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 21. května 2018 v 6:24 | Reagovat

Když neprší, začíná se dařit "obchodníkům s deštěm", i když dnrs už ne doslova..n

21 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 21. května 2018 v 12:09 | Reagovat

[20]:Stále je to voda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama