Empatie

6. června 2018 v 21:56 | TK |  Postřehy, úvahy
Zasunutá vzpomínka. Hodně zasunutá. Byla jsem u soudu. Normálně by mě k soudu nikdo nedostal, ale nebylo zbytí.
Honzík, syn bývalé sousedky přišel o život. Tragicky. Byla to rána. I pro mně. Naše děti vyrůstaly vedle sebe, celé dny si hrály před domem. Bylo to místo nebezpečné, nepřehledná zatáčka, nedaleko potok a rokle. Sedávala jsem na lavičce, četla si a koutkem oka nenápadně sledovala, zda jsou v bezpečí. Nezasahovala jsem do jejich her a sporů. Moje deti, tvoje děti, všechno jedno.

Plynul čas, postavili jsme dům a odstěhovali se. Občas jsme si zavolali, jednu za rok se sešli. Bylo to moc fajn. "Brzo to musíme zopakovat", slibovali jsme si, ale častěji než jednou do roka to nevyšlo.

Pak přišla ta zpráva. Honzík šel s kamarády na pivo do sousední vesnice. Šli po správné straně. Ve stejném směru jel náklaďák řízený jejich spolužákem ze základky. Chtěl si udělat legraci, trochu je postrašit. Zajel těsně k nim, jen se zpětným zrcátkem nepočítal..... Sousedka je mimo sebe žalem. Dělám si o ní velké starosti. Nechce utišující léky, chce prožít naplno všechnu tu bolest, zoufalství, nenávist, prožít si své peklo. Zapomíná, že má ještě jednoho syna. Bojím se, že se jí něco stane nebo onemocní.

"Musíš přijít k tomu soudu, chceme co nejvíce lidí na naší straně", řekla sousedka. Atmosféra u soudu se dá krájet. Jako blesky tu křižují, zoufalství, nenávist, touha po pomstě, strach... Ta empatie. Lituji sousedku, lituji zmařeného života, lituji i toho Pitomce, který svou hloupostí zničil život sobě i tolika lidem okolo.

Sousedka je nepříčetná bolestí. Už nikdy neuvidí svého syna. Nikdy mu nevystrojí svatbu, nikdy si nepochová jeho děti, nikdy neuvidí jeho krásný úsměv. Žádný trest není dost velký! Život za život!

Matka Pitomce je apatická, spíš zelená než bledá. Od té nešťastné události nespí. Chodí jako ve snách. Je to očistec. Všude nepřátelství. V obchodě, na poště, v autobusu. Tolik slyšela o tom, jak to chodí ve vězení. Když jí přemůže únava, když na okamžik klimbne, je to tady. Ty strašné sny z vězení. Ten trouba to tam neustojí. Nezvládne to. Její syn. Miluje ho. Vždycky ho bude milovat. Bojí se o něj.

I Pitomec se bojí. Stach mu svírá hrdlo, nemůže dýchat. Přijmi zodpovědnost, radím mu v duchu. V tom je velká síla. Zažene strach, změní energie. Je mrtvý hrůzou. Vyrazí do boje za svoji záchranu. "Byli opilí!", vyhrne. Pitomec! Nebyli! Všichni to ví! Sál zahučí nevolí. Strach je špatný rádce.

Rozsudek. Nepodmíněný trest. Matka nereaguje. Snad neslyšela, snad je to obranná reakce organizmu.Těhotná přítelkyně Pitomce se s pláčem sesune k zemi. Sousedka se zhroutí též. Taková nespravedlnost! Tak málo!

Je mi zle. Neměla jsem sem chodit.

Dlouho jsem váhala. Zveřejnit. Nezveřejnit. Možná někomu zjitřím staré rány. Pokud ano, omlouvám se. Je mi to moc líto. Mám prosbu. Prosím, jezděte opatrně. Provoz je hustý, silnice ve špatném stavu, nikdo nejsme neomylný. Můze se to stát kažému z nás a pak staneme na jedné nebo druhé straně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 7. června 2018 v 6:17 | Reagovat

Smutný příběh....pamatovat na to, že auto je vlastně zbraň..

2 Bev Bev | E-mail | Web | 7. června 2018 v 6:40 | Reagovat

To je právě to nejhorší, že při takové nehodě jsou navždy zranění všichni. Chvilka hlouposti a co se může stát. Je to strašlivé, je mi líto všech a ten kdo má dar empatie, potom nedokáže ani někoho, jen tak ani sám pro sebe odsoudit. Těžká zkouška pro všechny, včetně tebe.

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 7. června 2018 v 7:31 | Reagovat

přesně právě proto jsem vystresovaná z řízení  kvůli cyklistům kteří se klimbají na okraji cesty nebo jednou spíš vprostřed než na okraji vedle sebe povídají si a naproti třeba jede kamion a já nemám kde moc uhnout:/

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. června 2018 v 10:43 | Reagovat

I proto jsem vždycky opatrný na zobecňující hanění práce soudů (byť se samozřejmě v řadě konkrétních situací jedná o námitky oprávněné), protože vlastně každá rozhodnutá kauza vygeneruje nejméně jednu stranu, která je stoprocentně přesvědčena, že soud byl nespravedlivý. A v podobných smutných případech, jakým je tento, jsou to často dokonce obě strany.

5 Lux Lux | Web | 8. června 2018 v 12:54 | Reagovat

Fuj, fuj. Běhá mi mráz po zádech jenom to čtu. Kvůli pitomosti, tolik smutku. S řidičákem přichází i obrovská zodpovědnost, což si ale spousta lidí neuvědomuje..

6 Ježurka Ježurka | Web | 8. června 2018 v 17:05 | Reagovat

Nejhorší je, když se matka dívá do hrobu svého dítěte. Moc smutné, dobře, že jsi to zveřejnila, snad aspoň někdo bude zodpovědný a dá si pozor.

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. června 2018 v 19:03 | Reagovat

[1]:Přesně tak.

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. června 2018 v 19:07 | Reagovat

[2]:Pravda, bylo pro mně nepříjemné na to vzpomínat, vlastně to celé prožít znovu. Zajímavé, jak některé pocity neotupí ani čas. Zároveň jsem cítila potřebu to ukázat ze všech stran.

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. června 2018 v 19:13 | Reagovat

[3]: To jsme na tom stejně. Klidně bych oželela dálnici. Mám raději pohodovou jízdu po okreskách. Na dálnici ovšem nepotkám cyklisty. Obzvlášť za šera mám strach, abych někoho nepřehlédla, cyklistu nebo chodce. Pokud se nemohu bezpečně vyhnout, raději zastavím.
Ale i na dálnici jsem už potkala chodce a jednou i cyklistu. :-D  :-D  :-D

10 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. června 2018 v 19:15 | Reagovat

[4]:Jestli mě něco těší, tak to, že jsem si nevybrala povolání soudce. :-) Původně jsem to tam chtěla i napsat, ale upustila jsem od toho. :-)

11 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. června 2018 v 19:27 | Reagovat

[6]:Přesně. Pokaždé, když mě postihne nějaký malér, raduji se. Lepší 10 malých průšvihů, než jeden velký.

12 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 8. června 2018 v 19:33 | Reagovat

[5]:To je přesné. Kvůli pitomoosti.

13 niki-chan niki-chan | Web | 9. června 2018 v 17:38 | Reagovat

To je strašné, co se stalo. Ale dokud si lidi neuvědomí, že i auto je svým způsobem zbraň a nedají se s ním dělat tyhle "žerty", tak se to asi bude dít dál :-(

14 Lucy Lucy | Web | 10. června 2018 v 10:42 | Reagovat

To je hrůza :-( Ještě když pomyslím na to, kolik (nejen) mladých lidí takhle tragicky zemřelo...

15 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. června 2018 v 16:14 | Reagovat

Velmi smutné. I to je jedním z důvodů, proč nechci auto.

16 Poustevnice, čarodějka Poustevnice, čarodějka | E-mail | Web | 11. června 2018 v 20:52 | Reagovat

[13]:Auto je opravdu nebezpečná věc. Nemusí jít ani o žert, ale třeba o únavu, nesoustředěnost, špatný technický stav....

17 Poustevnice, čarodějka Poustevnice, čarodějka | E-mail | Web | 11. června 2018 v 20:54 | Reagovat

[14]:Taky žasnu, kolik kolem silnic přibývá pomníčků.

18 Poustevnice, čarodějka Poustevnice, čarodějka | E-mail | Web | 11. června 2018 v 20:55 | Reagovat

[15]:Chápu, taky bych ho nechtěla.

19 bluesovka bluesovka | 12. června 2018 v 15:56 | Reagovat

Napsalas to - a dobře! S dobrým závěrem, vždyť život se může zhroutit během chvilenky a skoro všichni to víme. Jen na to občas zapomeneme. Věřím, že u soudu to muselo být "hustý" a člověk - i když chce pomoci - to musí zvážit, aby sám zůstal neponičený. Dobře jsi popsala různé úhly pohledu. Skoro jako správný novinář. :-D

20 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 13. června 2018 v 16:03 | Reagovat

K tragédii někdy opravdu stačí malá chvilka a přestože tomu leckdy ani nejde zabránit, na obou stranách zůstává spousta  nešťastných lidí :-(

21 MarijaKes MarijaKes | Web | 14. června 2018 v 8:36 | Reagovat

To je tak silný, emotivní článek....Máte smysl vcítit se do člověka a vidět jeho duši.

22 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 15. června 2018 v 5:18 | Reagovat

[19]:Děkuji. Jsou situace, ze kterých nelze vyjít neponičený. A tahle mezi ně patří, myslím.

23 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 15. června 2018 v 5:24 | Reagovat

[20]:Ano, také to tak vnímám. Jezdím opatrně a přesto nejméně jednou (na to si vzpomínám) se mi stalo, že jsem udělala blbost. Dopadlo to dobře a já si kladla otázku "jakto, že jsi ho neviděla". Říkám tomu "Pán Bůh nám zakryje oči".

24 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 15. června 2018 v 5:25 | Reagovat

[21]: Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama