Přítel

15. listopadu 2018 v 13:32 | tk |  Zamyšlení na téma týdne
Proč lžeme? Nejspíš chceme vypadat lepší, vyhnout se zodpovědnosti, něco získat, ať už je to nějaká materiální výhoda, něčí náklonnost nebo třeba láska. Proč mluvit pravdu? Pravdomluvností můžeme jen získat. Ušetříme si bezesné noci, dny plné strachu, že to praskne. Jsme přeci lidé. Máme nárok a omyly i odpuštění. Jak říci pravdu, když mám obavy z následků? Přijmout zodpovědnost za své činy. To je kouzlo, které funguje. Strach zmizí, energie se vyrovnají, žádná katastrofa se nekoná.
Byl to můj kamarád, přesněji řečeno kamarád mého Ex. Ex o něm nikdy nehovořil jako o kamarádovi. Takové obyčejné slovo. Byl to Přítel, ředitel jednoho divadla známého víc za hranicemi než doma. V době o které píši už nebyl ředitelem. Jeho sestra emigrovala do Rakouska. S takovým škraloupem nemůžete ředitelovat a cestovat po Evropě. Cítíte, je to přitažené za vlasy, ale tak to bylo. Na západě mohl zůstat x krát, ale nezůstal.
U něj na chatě se scházela taková protikomunistická buňka. :-D U ohně s zpívali trampské písničky, nadávalo na Sovětský svaz a velebila Amerika. Pikantní bylo, že to většinou byli synkové pohlavárů místního významu. Politik okresního nebo krajského významu není žádný příštipkář. Má spoustu kontaktů. Zajistí vám přijetí na školu, nebo přijetí do oboru automechanik, devizový příslib nebo teplé místečko na úřadě. Pracovat na úřadě je lepší než drkotat po poli s traktorem nebo se zašít v kotelně. I když, kotelna je fajn místo. Je tam teplíčko a klídek, v pohodě tam spíchnete knížku. Jen ty peníze a prestiž chybí.
Na kávu nebo sklenku dobrého vína sem přicházela řada různých významných lidí. Přítel byl okouzlující a všichni muži v jeho okolí se tetelili blahem, jako by v jeho blízkosti mohli nasát něco z jeho šarmu a kultivovanosti. Ženy vedle něj přicházely o zdravý rozum. Každé dal pocit, té nejkrásnější, nejinteligentnější, nejduchaplnější...…. Každá se vedle něj cítila královnou. Bylo povznášející být součástí něčeho takového.
Byla jsem nesvá. Něco mi neladilo. Měla jsem divný pocit, ale s pocity se špatně argumentuje.
Pak to smysl dostalo,. Jednou na plese jsem byla svědkem toho, jak svoji tanečnici dovedl ke stolu. hluboce se uklonil, s okouzlujícím úsměvem jí políbil ruku, pak se narovnal a ke své manželce procedil skrz zuby "kráva".
Na chatu jsem jezdila méně a méně, a stejně do ztracena se ubíral i můj vztah.
O Příteli svého EX jsem několik let neslyšela. Přišel rok 89 a dva roky poté se objevily Cibulkovy seznamy. Přiznám se, že mi ani nenapadlo v nich hledat. Jiní hledali a našli v nich Přítele. Tahle zpráva byla bomba, rychle se roznesla a donesla se i k mým uším. Všichni ti, kteří si léta podávali na chatě dveře, přicházeli, házeli na stůl noviny, a bušili do nich ukazovákem a vykřikovali" můžeš to nějak vysvětlit". Jako by se to dalo vysvětlit. Přítelova hvězda pohasla, chatu nakonec prodal a zmizel.
Pro úplnost musím říci, že nevím o nikom, komu by ublížil, což nutně neznamená. že takový člověk neexistuje. Za pozornost stojí, že nám mladým vůbec nepřišlo divné, že každý rok navštěvuje sestru v Rakousku. Jasně, byli jsme mladí, neviděli jsme souvislosti, ale proč to nedošlo těm zkušeným?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. listopadu 2018 v 20:02 | Reagovat

Snažím se nelhat. Připouštím ale, že někdy neříkám úplně celou pravdu podle klasického úsloví "Neříkej všechno, co víš a nevěř všemu, co slyšíš." :-) No jo, Cibulkovy seznamy... Kdo z nás tam někoho známého nenašel? Snažím se nesoudit, když neznám souvislosti, protože mezi jednotlivými případy byly obrovské rozdíly.

2 Betty - hlavavknihach Betty - hlavavknihach | Web | 15. listopadu 2018 v 21:00 | Reagovat

Moc hezky nepsané. Snažím se nelhat... Ale někdy je to asi prostě lepší. V takových těch ne moc důležitých situacích...:-)

3 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 16. listopadu 2018 v 15:45 | Reagovat

Byl to asi úplně jiný člověk než na jakého si hrál. Pro mě smutný život. On to asi viděl jinak :-)

4 Jan Turon Jan Turon | Web | 16. listopadu 2018 v 21:29 | Reagovat

Když nevíme, co konkrétně dělal komu uškodit, samotná i normách že kdysi cosi podepsal je na dvě veci... Kromě toho StB měla více složek kromě oné politické policie tam spadla i kontrarozvedka a rozvedla, ve h seznamech se to pokud vím nerozlišuje...

5 Jan Turon Jan Turon | Web | 16. listopadu 2018 v 21:32 | Reagovat

Samotná skutečnost... Ach to prepisovani

6 Platan Platan | E-mail | Web | 17. listopadu 2018 v 21:24 | Reagovat

Čo už. Šarm je častokrát len obyčajná hra. Máloktorý človek má v sebe toľko dobra aby ľudí mal dostatočne rád na dobré správanie ku každému. :)

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 18. listopadu 2018 v 12:39 | Reagovat

[1]:Měl to být příběh o lži, pravdě a paradoxech doby. Nečinila jsem si právo hodnotit, jen pozorovat. Pokud to vyznělo jinak, asi se mi záměr nepovedl. :-)

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 18. listopadu 2018 v 12:45 | Reagovat

[2]:Souhlasím. Není třeba každém za každou cenu říkat pravdu, "svou pravdu", protože co je pravda? Někdy stačí pomlčet. Horší je, když se nás někdo zeptá.  Neřeknu kamarádce "ty šaty jsou příšerné, vypadáš v nich jako mrož" (mnou vnímaná skutečnost).  Neřeknu, abych se jí nedotkla: "sluší ti, jen si je vezmi." Řeknu: "nechceš si vzít raději ty bordó. Sluší ti mnohem víc." Ona tuší, potřebuje se ujistit. Je to o budování důvěry. Budování. To zní hrozně. Omlouvám se, nic jiného mě teď nenapadá. :-)

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 18. listopadu 2018 v 12:56 | Reagovat

[4]:Když si celý odstavec přečteš, je to samý paradox. Cibulkovy seznamy, chování "přátel". Je tam i konstatování, že nevím o nikom, komu by ublížil, což nutně neznamená, že nikdo takový neexistuje. Pokud jde o mě, přátel nemám mnoho, ale za těch pár bych dala ruku do ohně a stála bych na jejich straně proti všem.

10 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 18. listopadu 2018 v 12:56 | Reagovat

[3]: Vnímám to stejně.

11 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 18. listopadu 2018 v 12:58 | Reagovat

[5]:To znám. Fofruju, nepřečtu to po sobě a pak je pozdě.

12 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 18. listopadu 2018 v 13:04 | Reagovat

Šarm vítám, ale nesmí to být maska, která spadne v okamžiku kdy se obrátíte zády.

13 slunecnyden slunecnyden | Web | 19. listopadu 2018 v 20:17 | Reagovat

Tak jsi měla správný pocit. Hrál to na obě strany... Když jsem byla malá, ráda jsem si vymýšlela, byla to pro mě zábava :-) I jako velká jsem občas zalhala, přiznávám. Ale pak jsem stejně musela s pravdou ven.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama