To místo mě potřebuje!

2. listopadu 2018 v 11:44 | tk |  Jak jsem začínala, aneb co je nového
Miluji přírodu. Věřím, že jako tělo je chrám duše, je příroda chrámem pro všechny živé bytosti. Do přírody se vstupuje tiše s hlavou skloněnou, s pokorou a vděčností v srdci. Příroda léčí, tiší zjitřenou duši i neklidnou mysl. Pro tyto své unikátní vlastnosti se má příroda chránit a ne se stát odkladištěm nepotřebných věcí.

V pondělí jsem zašla po dvouch letech do lesíka pod maringotkou. Je to takový cípeček mezi Včelím rájem, cestou a sousední chatou. Šla jsem zjistit, kudy na pozemek proniká sousedova ovce.

A v lesíku se nestačím divit. Těch pokladů, co jsem našla na 25 m2. A to jsem to místo před dvěma léty vysbírala. Jen fotografii překrásné hlavy starého šicího stroje se sem z nějakého důvodu nechce. Opakovaně se mi nedaří ji nahrát. Asi proto, že je to skládková "celebrita".















Sebrala jsem pytel plastových lahví, pytel lahví od alkoholu a zavařovaček, hromadu železa, kyblík nebezpečného odpadu a kyblík střepů. Starosta pro to poslal multikáru.

Já ty chataře nechápu. Pořídí si chatu na krásném místě. Pečlivě jí udržují, zahrádku májí jako vyluxovanou a vše co nepotřebujete hází do lesa 2 metry od vrátek, 3 od vcodu do chaty. A aby toho nebylo málo, lesík postupně vykácejí.

Proč zrovna já musím mít tak debilní sousedy, zabědovala jsem v duchu. To místo mě potřebuje, blesklo mi vzápětí hlavou. Není to tak jednoduché. Jedu z pozemku. škarpa je plní ojetých pneumatik, pytlů s odpadem, po poli "utíká" mikrotenový sáček, o kousek dál se válí obří plastový kanystr. Do vjezdu na polní cestu někdo vyklopil hromadu suti.

Jdu s vnoučaty a psem na procházku kolem řeky. Na zahradu domku v záplavové oblasti někdo navozil hromady suti a polystyrénu. Vítr odnesl kusy polystyrenu až k řece. Nedá se s tím nic dělat, dověděla jsem se. Dům je v exekuci. Nikdo neví, kdo to tam dovezl. Jakým zázrakem se asi pachatel dostal do uzamčené zahrady? Za polystyren v přírodě může být podnikateli nebo živnostníkovi udělena pokuta až 50 milionů korun, soukromé osobě do výše 50.000 korun. Skutečně nemáme nástroje, které by donutily majitele k odvozu nebezpečného odpadu?

Mnoho míst mě potřebuje a vás také.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. listopadu 2018 v 20:37 | Reagovat

Tohle je smutné čtení, lidi jsou horší než prasata. Začne jeden a ostatní se přidají... :-(

2 King Rucola King Rucola | Web | 3. listopadu 2018 v 15:51 | Reagovat

čo je to za guľu tam? Zahodil to nejaký atlét? :-(

3 slunecnyden slunecnyden | Web | 5. listopadu 2018 v 17:03 | Reagovat

Tohle je fakt otřesný. Chodím také kolem zahrádek a potůčku - bylo by to tak krásné , klidné místo, příroda se snažila, ale lidi jsou prasata. Těch odpadků... Nesbírám, bylo by to, jak píšete na multikáru, a když to město uklidí, je to tam za chvíli znova... Tak nechápu, pán tvorstva si říkáme.

4 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 5. listopadu 2018 v 21:16 | Reagovat

Krásné fotky, ale smutné

5 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 5. listopadu 2018 v 23:07 | Reagovat

V lesích u nás na chatě je poměrně čisto, občas nějaká petka, ale jinak to celkem jde. Dohánějí mě k šílenství plastové pytle plné odpadu naházené v příkopech u silnic. To nechápu. Když už to vezou v autě, proč to nedovezou do kontejneru, to mi prostě hlava nebere ;-)

6 bluesovka bluesovka | 8. listopadu 2018 v 11:47 | Reagovat

U domu máme ufouny na separovaný odpad. Bordel jak v tanku. Vzala jsem pytle a všechno mimo popelnice jsem vysbírala. Dobrej pocit. Ale jak dlouho...? Počítám tak dva-tři dny a půjdu znovu. ;-)

7 Jan Turon Jan Turon | Web | 9. listopadu 2018 v 20:09 | Reagovat

Nakonec je to vždy o lidech... Jinak polystyren lze odevzdat do plastu, ale polystyren stavební se zpomalování hoření zpracovávat neumíme, konci na skládce  v lepším případě na řízene... Jak zpíval už Daněk... Pohoří rezavyho plechu  krásně se vyjímá v kapradí a mechu... Kdy řekne co s tím?

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:08 | Reagovat

[1]:Je to tak. Není co dodat. Zpočátku jsem se snažila vysvětlovat....  Už jsem to dávno vzdala. Dělám co musím.

9 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:15 | Reagovat

[1]: Chci ti odpovědět, nejde přidat komentář. Mám prý to zkusit znovu. Zkusím to znova a objeví se, že nelze vkládat duplicitní komentáře. Máš pravdu, ten blog je nějaký zmatený. Takže znovu:
Je to tak. Není co dodat. Zpočátku jsem se snažila vysvětlovat....  Už jsem to dávno vzdala. Dělám co musím.

10 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:16 | Reagovat

Ha, ha

11 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:20 | Reagovat

[2]:Přesně tuhle otázku jsem si položila i já. Když jsem tu záhadu vyhrabala z listí, juklo na mě několik železných činek. :-)

12 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:31 | Reagovat

[3]:Taky nechápu a mám smutný pocit, že budoucnost, která nás čeká si plně zasloužíme. Smutné. Je to zákon příčiny a následku. Opravdu ten zákon zná tak málo lidí? Nejsem pesimistická. Usiluji o to, abychom se my co vidíme dostali do rovnováhy s těmi co nevidí. Proto dělám co dělám (pozemek).

13 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:33 | Reagovat

[4]: Dík, snažím se z nich udělat veselejší. :-)

14 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:39 | Reagovat

[5]:Tohle je všude stejné. U nás v obci někteří lidé domácí odpad nosili v igelitkách do koše na zastávce autobusu. Obec koše zrušila a tak to neváhali odvézt autobusem až do Prahy. Nejsmutnější na tom bylo, že to nebyly žádné sociální případy, které by neměly na popelnici.

15 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 10. listopadu 2018 v 17:46 | Reagovat

[6]:Ty jsi boží. Já to beru tak, že nejsme zodpovědní za to, co dělají druzí, ale za to co děláme my. Každý drobek, který položíme na misku dobra zachraňuje tento svět. Nezbývá než si přát, aby těch drobků bylo co nejvíce. Poslala bych ti srdíčko. Proč tu nemají tak důležitý symbol, jako je srdíčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama